Valečov

Rozsáhlý skalní hrad vznikl nedaleko Mnichova Hradiště někdy v první polovině 14. století. Hrad byl postaven na počátku 14. století na pískovcové skále, nízkými průrvami rozdělené na čtyři skalní bloky na jižním okraji náhorní planiny Mužského; nedaleko vesnice Boseň. Byl budován jako skalní hrad - ve skalách vytesané prostory byly doplněny dřevěnými stavbami.

První písemná zmínka o jeho majitelích Valečovských z Valečova, je z let 1316 – 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna – jednou z větví rodu Valdštějnů. V tu dobu byl hrad malý, z větší části dřevěný, a i vesnic spadajících pod Valečov nebylo mnoho.

V polovině 14. století se na Valečově připomínají bratři Vojslav, Beneš, Ctibor a Hereš (Heřman) z Valečova. Vojslav byl knězem a díky patronátním právům Valečovských držel bohatou faru v Bosni. Bareš a Ctibor z pramenů beze stopy mizí a jako majitel Valečova se objevuje Hereš (Heřman), jehož syny byli Bernard a Bartoš Valečovští, kteří se za husitské revoluce postavili pevně za husitský program. Patřili k blízkým přátelům Jana Žižky z Trocnova a od počátku se zúčastnili bojů na jeho straně. V té době hrad sloužil jako bezpečné zimoviště husitských polních vojsk.

Dobu, kdy královská moc nebyla ještě schopná udržet klid v zemi, využil Jindřich z Vartemberka a náhlým přepadem se v r.1439 hradu Valečova zmocnil, vypálil jej a jeho majitelku Machnu, vdovu po jednom z valečovských bratří, s dvěma syny zajal a uvěznil na Děčíně. Z vězení se dostali teprve tehdy, když hrad Valečov přenechali svému únosci.

Valečovští se ujali svého majetku až po několika letech. V té době byl hrad v rozvalinách, pravděpodobně až do poloviny 15. století, kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil. Předpokládá se, že v té době přibylo k hradu dolní (větší) mohutné opevnění podhradí, lemované kamennou hradbou s dělostřeleckými baštami, s hospodářskými provozy – pivovar,kovárna nebo huť a další.

Jak tvrdým oříškem byl Valečov pro nájezdy cizích vojs, svědčí vpád křižáků z Lužice do Čech v roce 1468. Cizácké vojsko sice vypálilo všechny okolní vesnice i městečko Kněžmost, ale na dobře opevněný hrad si netrouflo a bylo posléze u Turnova vojskem Jiřího z Poděbrad rozprášeno.

Na počátku 16., století se majitelé rychle střídali. Postupně to byli pánové z Donína, Šelmberkové, Berkové z Dubé a Vančurové z Řehnic. Po smrti Jiřího Vančury v r. 1554 připadlo panství jeho synům Hynkovi a Zikmundovi a bylo rozděleno na dvě části. Hynek dostal přední a Zikmund zadní polovinu Valečova.

Oba díly zboží postupem času opět drželi různé majitelé. Teprve v r. 1602 se podařilo Kryštofovi Kapounovi ze Svojkova získat podstatnou část panství do svých rukou, který byl však pro účast na stavovském povstání odsouzen ke ztrátě třetiny majetku.

Po konfiskaci majetku Kryštofa Kapouna ze Svojkova koupil Valečov r. 1623 Albrecht z Valdštejna, který jej prodal Gerhardovi Taxisovi z Hulstu, ale když ten upadl do nemilosti, byl mu opět odebrán. Po Valdštejnově smrti dosáhl Taxis vrácení valečovského panství a v r. 1646 je prodal Danielovi Freislebenovi. Od jeho vdovy Valečov koupil majitel Zvířetic, Ferdinand Arnošt z Valdštejna.

Hrad sloužil jako obydlí úřadníků, ale v první polovině 18. st. byl ponechán svému osudu. Jeho trosky se v 19. st. staly sídlem chudiny. Dnes jsou z hradu zachovány jen skromné zbytky. Nejlépe je zachován nový palác a v jeho hlavní místnosti zbytky krbu a dále komína. Palác je dnes veřejnosti přístupný po zaplacení vstupného. Hrad je dnes majetkem obce Boseň. V předpolí hradu je vytvořen přírodní amfiteátr, kde se konají v sezoně kulturní akce. Tento prostor a okolí sloužil v minulosti jako opevněné zimoviště husitských vojsk, jenž patří mezi nejlépe dochované lokality svého druhu u nás. Valečov je naším nejkomplikovanějším a nejrozsáhlejším skalním hradem, který patří mezi typické hrady s palácem, jako hlavní obytnou i obranou stavbou.