Berka z Dubé

Český panský rod, který pocházel z rozrodu Ronoviců. Za prapředka je považován Častolov ze Žitavy, který měl čtyři syny, z nichž Chval je předkem pánů z Lipé.
Hynek (1249-1306), sváděl hrdinské boje s vojsky Oty Braniborského a ke konci života byl jmenován pražským purkrabím. Získal velký mejetek, který jeho synové ještě znásobili; drželi Mšeno, Housku, Bezděz s Bělou, Lamberk, Dubí, Zákupy, Milštejn, Tolštejn, Kokořín, Kuřívody, Berštejn a další
Postupně vznikaly další větve, vlastnící Sloup, Českou Lípu, Rumburk a další statky v severních, ale i východních Čechách a v Kladsku.
Rodové jmění se sice rozplývalo mezi jednotlivé větve, ale to rodu neubralo na vážnosti mezi českou šlechtou.
Za Lucemburků byli Berkové ekonomicky i mocensky v popředí a vytvořili vládu šlechtické oligarchie. Zastávali předtím i potom významné funkce:
Hynek a jeho syn stejného jména byli pražskými purkrabími,
Ondřej se stal nejvyšším sudím,
Zbyněk se stal o více než dvě století později nejvyšším převorem maltézského řádu,
Ladislav byl zemským hejtmanem, sesazeným však nespokojenými stavy,
Jiný Zbyněk (†1606), se stal roku 1592 pražským arcibiskupem.
Bohuchval, pán na Bělé, Kuřívodech a Chyši, stavovský direktor, byl nejvyšším purkrabím za vlády Fridricha Falckého.
Václav, pán na Doksech, Bezdězu, Vidimi, Kokotině, Novém Pernštejně, direktor za panský stav, byl za vlády Fridricha Falckého nejvyšším sudím. Oba uprchli po Bílé hoře s králem Fridrichem ze země a byli v nepřítomnosti odsouzeni k smrti.. Vyjmenovaná panství byla zkonfiskována.
Jiní členové rozvětveného rodu zůstali věrní císaři. Jedna z rodových větví byla roku 1637 povýšena do stavu říšských hrabat, přičemž jí byl polepšen erb.
Čechách rod vymřel počátkem 18. století. Ve Švédsku a Sasku se v 18. a 19. století připomínají potomci rodových větví, které emigrovaly po Bílé hoře.
Berkové z Dubé byli příbuzensky spojeni s většinou tehdy významných rodů v Čechách i na Moravě, např. s Doníny, Hýzrly, Kolovraty, Lobkovici, Rýzmburky, Šternberky, Vartenberky, Žerotíny ad.