Kapoun ze Svojkova

Starý český vladycký rod, povýšený v 17. století do panského stavu. Původ rodového jména je předmětem dohadů a sporů a je spojován s hrádkem Svojkovem u Nového Boru i s rytíři z Kačice, kteří se později začali nazývat Kapouny.

Původní erb byl stříbrně a černě dělený, později přibyli čtyři stříbrní lvi do červeného pole i pátý, černý, s hořícími dělovými koulemi.

Konkrétnější obrysy získává rod až osobou Pirama, jenž na počátku 16. století působil v královských službách a vlastnil Pecku.
Albrecht, syn jeho bratra Jindřicha, byl od roku 1557 purkrabím Pražského hradu,
Kryštof Václav a Jindřich sloužili jako hejtmané hradeckého kraje.
Gottfried se stal v roce 1698 hradeckým biskupem. Vlastnili majetek v severních a východních části Čech, např. Zámrsk, Valečov, Neustupov, Borovnici, ale i domy v Praze. Ze dvou větví rodu vymírá první začátkem 18. století, druhá snad o sto let později.

Karek Kapoun ze Svojkova (1569 – 1626) zdědil Běrušičky a zakoupil Zámrsk. Ve stavovském povstání se přidal na stranu stavů a v pobělohorských konfiskacích ztratil rod statky Běruničky, Zámrsky, Hlušice a Valečov s Kněžmostem.
Jeho syn Albrecht Vejkart, bojoval jako císařský plukovník proti švédům v třicetileté válce a byl za své služby v roce 1644 spolu s bratry Jindřichem, Vejkarem, Jaroslavem povýšen do panského stavu, přičemž jim byl polepšen rodový erb.
Poslední známý potomek rodu plukovník František zemřel v roce 1806.

Příbuzenskými svazky byli Kapouni ze Svojkova spojeni s Dohalskými, Voračickými z Paběnic, Haugvici, Benedy z Nečtin, Valdštejny, Žďárskými, pány z Bubna ad. v letech 1379-1396 pražský arcibiskup, měl četné spory s králem Václavem IV. Králův hněv V složité situaci odjel Jan z Jenštejna raději do Říma a vzdal se svého

Dvaadvacet let po smrti posledního Kapouna s k rodu přihlásil jakýsi Václav („.. stařec sešlý, jenž se bídně živil v Klatovech“, jak píše A. Sedláček). Rod má možná ještě další pokračování.