Český Krumlov

Areál hradu a zámku v Českém Krumlově patří k nejrozsáhlejším komplexům tohoto druhu ve střední Evropě. Na protáhlém vysokém skalním ostrohu, chráněném řekou Vltavou a Chvalšinským potokem, bylo v průběhu šesti století vybudováno na čtyřicet budov a palácových stavení, soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří a areálu zámecké zahrady.

Zakladateli původně nevelkého hrádku byli někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z rodových větví legendárních Vítkovců s erbovním znakem zelené růže na stříbrném poli. Po vymření pánů z Krumlova v roce 1302 zdědil jejich nevelký majetek se souhlasem krále Václava II. příbuzný Jindřich z Rožmberka (erbu červené růže ve stříbrném poli) a přenesl své sídlo z Rožmberka na Krumlov.

Se jménem Rožmberků je po tři století spojena doba největšího rozkvětu hradu i přilehlého města. Původním sídlem pánů z Krumlova byl tzv. Hrádek. K útočištné věži přiléhal raně gotický palác, jehož podhradí a obranný systém byl překryt středověkými a renesančními úpravami. Za vlády prvních pánů z Rožmberka Jindřicha I. a jeho syna Petra I. byl areál rozšířen o velkoryse pojatý Horní hrad, jehož obranyschopnost zvyšoval šíjový, uměle prohloubený příkop Na plášti, překlenutý padacím mostem. Hrad dokončený ve 30. letech 14. století, byl ovinut latránem. Prvá fáze Českého Krumlova byla typickým hradem bergfritového typem, s jakým se setkáváme v nejstarším horizontu českých šlechtických rodů.

Další významnou stavební etapou byla vláda Jindřicha III. z Rožmberka, kdy na přelomu 14. a 15. století došlo k výstavbě jižního křídla Horního hradu a severního křídla dnešního čtvrtého nádvoří s mimořádně mohutnou obvodovou zdí o síle až 460 cm. Husitské války podnítily Oldřicha II. k výstavbě velkorysého opevnění, rozšířeného na západní návrší nad Plášťovým mostem a počítajícího již s dostřelem nových palebných zbraní - tarasnic.

Nové, významné stavební období na Krumlově nastalo za vlády Viléma z Rožmberka, který dle archiváře Václava Březana:

„ A zvláštní libost měl ve stavění … hrad starý nepořádný, úzký, tmavý a neveselý, ve způsob veselý a prostranný stavěti dal tak, že kromě věže staré podobenství starého nezůstalo.“

Reprezentační bohatě zdobené interiéry se měly stát dokladem významu rodu a kultivovanosti života na dvoře rožmberských velmožů. Druhá polovina 16. století přinesla českokrumlovskému hradu dalekosáhlé stavební úpravy, které gotický hrad proměnily v honosný renesanční zámek. Vladař Vilém z Rožmberka dal přestavěný zámek velkolepě vyzdobit. Malířské náměty na fasádách i v interiérech vycházely především z literárních předloh - Ovidiových Metamorfóz a Liviových Římských dějin. V soukromých vladařových pokojích pak v malbách dominovala biblická tematika.

Když roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, zanechal poslednímu vladaři Petru Vokovi obrovské dominium, zatížené však mimořádně vysokými dluhy. Přesto však Petr Vok pokračoval ve výstavbě krumlovského zámku. Za padacím mostem Na plášti byl vybudován Renesanční dům, postupně upravována zahrada s "lusthausem", voliérou se zpěvavými ptáky, kašnou a oranžérií. Po smrti Kateřiny z Ludanic se rozhodl bezdětný Petr Vok postoupit těžce zadlužené panství císaři Rudolfu II.
Tak skončila v r. 1602 na Krumlově vláda Rožmberků, kteří tu sídlili 300 let.

V držení habsburského rodu byl Krumlov 20 let. Českokrumlovské panství bylo převedeno pod správu císařských hejtmanů. V r. 1611 opanovalo Krumlov pasovské vojsko, v roce 1614 se na zámku zdržoval císař Matyáš. V roce 1618 opevňoval Krumlov generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Ačkoliv se stavovské vojsko pokusilo Krumlov v l. 1618 – 1619 dobýt, zůstal v císařských rukou.

Roku 1622 věnoval vítězný císař Ferdinand II. českokrumlovské panství spolu s prachatickým a netolickým hraběti Janu Oldřichu z Eggenberku a současně jej povýšil na knížete. Císařský diplom povýšil roku 1628 spojená panství na knížectví s vévodským titulem a právem razit vlastní mince.
Vévodova mise do Říma v roce 1638, kdy jako císařský vyslanec vezl papeži Urbanovi VIII. cenné dary, obohatila zámecké sbírky o mimořádně cenný tzv. Zlatý kočár, práci Giuseppa Fiochiniho, trabantské kostýmy a další předměty, které se pak staly základem sbírky kuriosit v tzv. Románské komoře.

Krumlov se stal opět středem rozsáhlého, tentokrát eggenberského majetku. S novými majiteli došlo zase ve spojení se snahou o důstojnou reprezentaci k nákladnějším stavbám a přestavbám, jenž odstranily ze zámku stopy po opevnění z roku 1618.

Teprve Jan Kristián Eggenberg dodal krumlovskému sídlu lesk knížecí rezidence. V roce 1664 byla založena první zámecká kapela, následujícího roku se na zámku hrálo první divadelní představení. Pro potřeby divadla se roku 1674 přestavěl prostorný Jelení sál na divadelní scénu, pro kterou malíř Jan Schaumberger vymaloval šestnáct různých scén. Roku 1675 došlo k celkové nové úpravě Horního hradu a koncem století bylo také rozhodnuto o půdorysné dispozici zámecké zahrady založené na západ od zámku. Stavební činnost ve slohu baroka uzavřela budova mincovny, jenž měla při pohledu od řeky dvě klenutá podlaží.

Poslední čtvrtina 17. století byla na krumlovském zámku poznamenána horečnou stavební aktivitou. Za divadelní budovou byla založena nová zahrada, vymezená ohradní zdí se dvěma branami a svým terasovitým řešením navazovala na koncepci italských raně barokních zahrad. V letech 1690 až 1692 byl při severní zdi zahrady vybudován letohrádek Bellarie. Také v Horním zámku byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy. Byla snesena západní věž a výškově vyrovnána fronta jižních budov nad řekou. Nově vestavěné nástupní schodiště vedlo k reprezentačním místnostem v druhém patře s pokoji řazenými za sebou. Nový dřevěný most Na plášti pak visutou chodbou propojil obytné prostory s divadlem a zahradou. Na prvním nádvoří byl zrušen pivovar. Vzhled druhého nádvoří zcela změnila výstavba nové budovy, tzv. Mincovny.

Roku 1710 zemřel Jan Kristián a bezdětná Marie Ernestina (rozená ze Schwarzenberku) odkázala eggenberský majetek svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Po smrti Marie Ernestiny v roce 1719 tak vznikla obrovská, převážně jihočeská država, připomínající svým rozsahem rožmberské dominium. Krátce po získání Krumlova přistoupil kníže Adam František k přestavbě zámku. V souladu s tehdejší módou pak byly pokoje vytapetovány a stejnou látkou byl očalouněn i nábytek. Pohodlí a přepych byl zvýrazněn osazením nových kachlových kamen, často s reliéfním dekorem a zlacením. Mobiliář zámku byl obohacen tapiseriemi a závěsnými obrazy, pocházejícími ze sbírek Jana Adolfa ze Schwarzenbergu.

Přestavovalo se i na druhém nádvoří, kde po požáru hrázděné nástavby Mincovny byla vybudována nová pohledově exponovaná budova se střešními vikýři a bohatě tvarovanými komíny. Druhé nádvoří se postupně stalo administrativně správním centrem schwarzenberského panství. Po tragické smrti Adama Františka (r. 1723 ho na honu u Brandýsa nad Labem smrtelně postřelil císař Karel VI.) se život krumlovské rezidence na dlouhou dobu zastavil.

Teprve kolem poloviny 18. století byla za Josefa Adama zahájena nástavba eggenberké mincovny, v r. 1747 byla před vstupem do zámecké zahrady vystavěna jízdárna. K celkové přestavbě Bellarie došlo v letech 1755 až 1757, kdy na původní přízemí byla vyzvednuta křehká rokoková nástavba. Konečný vzhled zahrady dotvořila kaskádová fontána s postavami vodních božstev.Po skončení všech prací v zahradě byla zahájena stavba zámeckého divadla, dokončená v r. 1766. Tříposchoďová chodba spojila r. 1767 zahradu a divadlo se zámkem.

Také Horní zámek se nevyhnul proměnám. V rychlém sledu vznikl Maškarní sál, v původních prostorách holdovacího Zlatého sálu vznikla rokoková divadelní scéna s navazujícím Zrcadlovým sálem. Smrtí Josefa Adama v roce 1782 skončila rozsáhlá přestavba krumlovského areálu. Nový smysl pro soukromí a rodinnou intimitu vedl další generace k opuštění honosných reprezentačních pokojů a budování méně rozlehlých osobních apartementů, v nichž nechyběly pracovny, kuřácké a hudební salonky. Krumlovská rezidence přestala být pravidelně obývaná a po radikální přestavbě Hluboké ve stylu anglické novogotiky se stala jen občas navštěvovaným památníkem rytířských tradic minulosti.

Posledním majitelem zámku byl Adolf Schwarzenberk, jemuž byl majetek v r. 1940 konfiskován gestapem a na Krumlov dosazena vnucená správa.
V r. 1945 byl zámek vzat pod českou národní správu, zvláštním zákonem r. 1947 převeden do zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od ledna 1950 stal majetkem státu.

Krumlovský zámek je v Čechách druhý největší po Pražském hradě a dodnes vypovídá velmi názorně o své bohaté historii.