Mocný český panský rod pocházející z rozvodu Markvarticů. Jejich prapředek Markvart, komorník krále Vladislava I., vybudoval ve druhé polovině 13. století hrad Stráž (Vartenberk) u Mimoně, jenž se stal kolébkou rodu.
Beneš, pražský purkrabí, roku 1303 opustil původní rodové znamení lvici a pečetil polceným štítem a křídlem v klenotu. Jeho synové založily čtyři rodové větve:
Kumburští z Vartenberka
se psali po hradu Kumburk u Nové Paky. Vymřeli počátkem 15. století. Kostští z Vartenberka
Beneš, sídlící na tvrzi Sobotce, vystavěl v polovině 14. století pevný hrad Kost. Jeho synové zastávali přední zemské úřady za krále Karla IV. a jeho syna Václava IV. Kromě Kosti vlastnili Žleby, Hrubý Rohozec, Zbiroh a další panství.
Větev vymřela po meči počátkem 15. století.
Veselští z Vartenberka vlastnili Vysoké Veselí, Veliš, Jičín, Bydžov a další panství.
Čeněk, nejvyšší komorník, vystavěl v druhé polovině 14. století hrad Trosky.
Čeněk ml., nejvyšší číšník (1408-1414), nejvyšší purkrabí (1414-1420), byl poručníkem Oldřicha z Rožmberka v letech 1413-1420. Svůj znak rozdělil na čtyři pole, v nichž se rodové znamení střídalo s rožmberskou růží. Na počátku husitské revoluce stál na straně husitů, avšak když nastalo bezuzdné pustošení kostelů, klášterů a hradů, byl znechucen zmáhajícím se lidovým hnutím a v květnu 1420 se přidal ke králi Zikmundovi. Pak se však opět nakrátko přiklonil k vítězícím husitům. Ale již na podzim 1421 stál opět na Zikmundově straně a roku 1423 byl poražen Žižkou u Hořic. Od císaře Zikmunda získal dračí řád, který se později stal součástí vartenberského znaku.
Zemřel roku 1424. Děčínští z Vartenberka žili ze všech Vartenberků nejdéle. Někteří členové této větve (nejstarší synové a později ti, co zastávali úřad nejvyššího číšníka) měli v klenotu svého znaku pannu veslující na zlaté loďce.
Jan držel koncem 13. století Vartenberk a Ralsko. Roku 1305 získal se svými bratry Děčín, který byl sídlem rodu do roku 1511. Členové rodové větve zastávali dědičně úřad nejvyššího číšníka a ve 14. a 15. století řadu významných zemských úřadů.
Jan Jiří byl po porážce stavovského povstání odsouzen ke ztrátě všech statků, protože jako nejvyšší číšník při korunování Fridricha Falckého přisluhoval. Jako poslední člen rudu zemřel po roce 1631 v emigraci v Sasku.
Roku 1758 přijali štítek s vartenberským znakem do svého erbu hrabata z Valdštejna.
Kumburští z Vartenberka
se psali po hradu Kumburk u Nové Paky. Vymřeli počátkem 15. století. Kostští z Vartenberka
Beneš, sídlící na tvrzi Sobotce, vystavěl v polovině 14. století pevný hrad Kost. Jeho synové zastávali přední zemské úřady za krále Karla IV. a jeho syna Václava IV. Kromě Kosti vlastnili Žleby, Hrubý Rohozec, Zbiroh a další panství.
Větev vymřela po meči počátkem 15. století.
Veselští z Vartenberka vlastnili Vysoké Veselí, Veliš, Jičín, Bydžov a další panství.
Čeněk, nejvyšší komorník, vystavěl v druhé polovině 14. století hrad Trosky.
Čeněk ml., nejvyšší číšník (1408-1414), nejvyšší purkrabí (1414-1420), byl poručníkem Oldřicha z Rožmberka v letech 1413-1420. Svůj znak rozdělil na čtyři pole, v nichž se rodové znamení střídalo s rožmberskou růží. Na počátku husitské revoluce stál na straně husitů, avšak když nastalo bezuzdné pustošení kostelů, klášterů a hradů, byl znechucen zmáhajícím se lidovým hnutím a v květnu 1420 se přidal ke králi Zikmundovi. Pak se však opět nakrátko přiklonil k vítězícím husitům. Ale již na podzim 1421 stál opět na Zikmundově straně a roku 1423 byl poražen Žižkou u Hořic. Od císaře Zikmunda získal dračí řád, který se později stal součástí vartenberského znaku.
Zemřel roku 1424. Děčínští z Vartenberka žili ze všech Vartenberků nejdéle. Někteří členové této větve (nejstarší synové a později ti, co zastávali úřad nejvyššího číšníka) měli v klenotu svého znaku pannu veslující na zlaté loďce.
Jan držel koncem 13. století Vartenberk a Ralsko. Roku 1305 získal se svými bratry Děčín, který byl sídlem rodu do roku 1511. Členové rodové větve zastávali dědičně úřad nejvyššího číšníka a ve 14. a 15. století řadu významných zemských úřadů.
Jan Jiří byl po porážce stavovského povstání odsouzen ke ztrátě všech statků, protože jako nejvyšší číšník při korunování Fridricha Falckého přisluhoval. Jako poslední člen rudu zemřel po roce 1631 v emigraci v Sasku.
Roku 1758 přijali štítek s vartenberským znakem do svého erbu hrabata z Valdštejna.