Albrecht z Waldsteina (celým jménem kníže Albrecht Václav Eusebius z Waldsteina), český šlechtic a vojevůdce, jedna z nejvíce rozporuplných osobností českých dějin, přichází na svět 14. září roku 1583 v Heřmanicích u Jaroměře jako potomek chudého šlechtického rodu (je synem Viléma z Waldsteina a Markéty Smiřické) - když pak jako dvanáctiletý, v roce 1595 osiří, vyrůstá v péči poručníka Jindřicha Slavaty z Chlumu a Košumberku.
Vojenská dráha Albrechta z Waldsteina začíná v roce 1604, kdy se jako poddůstojník pěchoty účastní tažení do Uher proti Štěpánu Bocskayovi a Turkům (1604-06), od roku 1606 pak již Albrecht slouží jako plukovník českých stavů. Ve stejném roce 1606 vstupuje Albrecht z Waldsteina do služeb arciknížete (a budoucího císaře) Matyáše, bratra císaře Rudolfa II. Habsburského a zároveň konvertuje ke katolictví. V téže době se oženil s Lukrecií Nekšovou z Landeku, o něco starší, údajně velmi nehezkou, ale o to bohatší vdovou.
Po manželčině smrti (1614) vstupuje Albrecht do služeb Ferdinanda Štýrského, budoucího císaře Ferdinanda II. Habsburského, jemuž pak zůstane věrný i po vypuknutí stavovského povstání v českých a moravských zemích (1618). Ač je jmenován plukovníkem jednoho ze tří moravských pluků, sebraných k obraně moravské neutrality, přechází s vojskem na císařovu stranu.
Po bitvě na Bílé hoře (1620) a porážce českých stavů získává konfiskacemi stavovského majetku obrovský majetek. Mimo jiné, jeho pluk se účastní zatýkání jednoho z nejvýznamnějších umělců té doby, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
V roce 1621 je pak Albrecht jmenován vrchním velitelem pražské vojenské posádky, v roce 1622 se stává zemským vojenským velitelem v Čechách. Ve stejném roce je jmenován hrabětem, o rok později pak knížetem. V této době se též podruhé žení, a to s Isabelou z Harrachu. V roce 1625 se stává vrchní velitel císařské armády (tj. generalissimus) a povýšen na vévodu - stává se vévodou frýdlantským.
V čele císařské armády (armády žoldnéřské, kterou sám s císařovým souhlasem buduje a která má až sto tisíc mužů) pak Albrecht z Waldsteina (od roku 1627 též vévoda zaháňský, v letech 1628-30 vévoda meklenburský, od roku 1632 vévoda hlohovský) poráží v dánské válce vojska P. A. z Mansfeldu a dánskou a nizozemskou armádu ve Slezsku, podaří se mu též obsadit severní Německo, nicméně jeho snahy o vybudování císařského loďstva se míjí účinkem, v roce 1628 je jmenován admirálem Oceánského a Baltského moře.
V roce 1630 pak přichází Valdštejnův první pád - na nátlak německých (říšských) kurfiřtů jej císař Ferdinand II. Habsburský propouští ze všech armádních funkcí.
V prosinci roku 1631, po významných neúspěších císařských vojsk v Evropě a významných vojenskopolitických změnách v Evropě (vpád Sasů do českých zemí, vypuknutí švédské války atd.), je pak ale Albrecht z Waldsteina povolán zpět a staví se opět do čela císařské armády. V letech 1632-33 pak slaví jeden vojenský úspěch za druhým - vyhání saská vojska z Čech, odrazí švédský útok u Norimberka, bojuje (nerozhodně) v bitvě u Lützenu - jeho moc a sláva jsou takové, že se jej snaží protihabsburská koalice získat na svoji stranu, za spojenectví pak Francie a Švédsko nabízejí Waldsteinovi český královský trůn - v této chvíli zaváhá a nabídku odmítne.
Zaváhání v jednání se Švédy a Francouzy se Albrechtovi z Waldsteina vymstí - začátkem roku 1634 je císařem Ferdinandem II. císařským patentem podruhé zbaven velení císařské armády a prohlášen za zrádce - v Chebu, kde hodlá (patrně) uzavřít spojenectví se Švédy, je pak Albrecht z Waldsteina 25. února roku 1634 svými vlastními důstojníky zavražděn.
Dnes jsou Waldsteinovy ostatky uloženy ve valdštejnské hrobce v Mnichově Hradišti.