Z LOBKOVIC Český panský, později knížecí rod. Mikuláš, zvaný Chudý, koupil roku 1409 tvrz Lobkovice, která dala rodu jméno. V generaci jeho synů se rod rozdělil na dvě větve. Hasištejnští z Lobkovic, sídlili na Hasištejně, Údlicích, Kralupech a Ličkově. Mikuláš, přívrženec Jiřího z Poděbrad, od roku 1459 v panském stavu. Popelové z Lobkovic, přísně katolická větev, jejíž dvě linie sídlili na Bílině a na Vysokém Chlumci, zastávali od 16. století významné funkce u královského dvora. Vlastnili řadu hradů a panství, například Horšovský Týn, Krakovec, Zbiroh a Točník. Zdeněk Vojtěch, důsledný katolík a věrný služebník Habsburků získal z konfiskací po bělohorské bitvě obrovský majetek, a další (Roudnici) vyženil sňatkem s Polyxenou z Perštejna. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat. Rod knížat z Lobkovic, dodnes žijící a bohatě rozvětvený, zastával v celém pobělohorském období významné funkce u dvora a patřil k nejpřednějším rodů v království. Roku 1651 získali Lobkovicové složitý znak, který vyjadřuje všechny tituly a nároky rodu. Pernštejnská zubří hlava v jednom z polí připomíná bohatou paní Polyxenu, anděl vévodství zaháňské.