Starý český panský rod, jenž je odnoží ještě staršího rodu Benešoviců, jehož počátky sahají hluboko do 11. století a který se v první polovině 13. století rozdělil.
Jako všichni Benešovici nosili páni z Dubé ve znaku tzv. zavinutou střelu, což byl šíp s kusem látky namočený do smoly a používaný k zapalování střech.
Benešovic Matouš vlastnil statky při dolním toku Sázavy a jeho potomek Ondřej postavil hrad Dubá. Od roku 1283 se tak podle rodového sídla píše z Dubé.
Z jeho tří synů byl nejznámější Ondřej († 1412), který zastával významné zemské funkce, například zemského sudího, mistra královské komory a v letech 1384 – 1394 úřad nejvyššího zemského sudího. Doprovázel Karla IV. na cestě do Itálie, byl rádcem Václava IV. Proslul jako znalec práva, o kterém podává přehled v knize Výklad na právo země české. Vlastnil také sousední hrad Zlonice.
Z jeho tří synů byl nejznámější Ondřej († 1412), který zastával významné zemské funkce, například zemského sudího, mistra královské komory a v letech 1384 – 1394 úřad nejvyššího zemského sudího. Doprovázel Karla IV. na cestě do Itálie, byl rádcem Václava IV. Proslul jako znalec práva, o kterém podává přehled v knize Výklad na právo země české. Vlastnil také sousední hrad Zlonice.
Od Ondřejových bratrů, Václava a Beneše, pocházejí dvě větve pánů z Dubé.
Vaněk držel Dubou a Humpolec a jeho vnuk Kuneš válčil se stoupenci Jiřího z Poděbrad a nakonec přišel o veškerý majetek. Ještě v tomto století však tato větev vymírá.
Z druhé větve Beneš postavil hrad Leštno (Líšno) u Benešova.
Z jeho synů Beneš sídlil na Libouni,
Ondřej byl otcem Jana Roháče a
Václav, jenž doprovázel Jana Husa do Kostnice, ale pak stál na straně Zikmunda, byl královským podkomořím, hejtmanem bechyňského a prácheňského kraje a krátký čas i velitelem královského vojska.
Jan Roháč živil se jako voják a na počátku husitské revoluce se přidal k Žižkovi a jeho polním vojskům. Po Žižkově smrti patřil ke křídlu radikálních táboritů. Vybudoval u Kutné Hory hrad Sion, který byl v roce 1437 dobyt a Jan Roháč na Staroměstském náměstí v Praze popraven.
I tato větev vymírá koncem 15. století.
Vaněk držel Dubou a Humpolec a jeho vnuk Kuneš válčil se stoupenci Jiřího z Poděbrad a nakonec přišel o veškerý majetek. Ještě v tomto století však tato větev vymírá.
Z druhé větve Beneš postavil hrad Leštno (Líšno) u Benešova.
Z jeho synů Beneš sídlil na Libouni,
Ondřej byl otcem Jana Roháče a
Václav, jenž doprovázel Jana Husa do Kostnice, ale pak stál na straně Zikmunda, byl královským podkomořím, hejtmanem bechyňského a prácheňského kraje a krátký čas i velitelem královského vojska.
Jan Roháč živil se jako voják a na počátku husitské revoluce se přidal k Žižkovi a jeho polním vojskům. Po Žižkově smrti patřil ke křídlu radikálních táboritů. Vybudoval u Kutné Hory hrad Sion, který byl v roce 1437 dobyt a Jan Roháč na Staroměstském náměstí v Praze popraven.
I tato větev vymírá koncem 15. století.
Nejdéle z rodu se udrželi Mračští z Dubé, kteří koncem 14. století vystavěli tvrz v Mrači u Benešova (dodnes stojící). V 16. století vlastnili Šelmberk, Pyšely, Svojšice aj.
Karel, na Pyšelích a Poříčí, byl za Fridricha Falckého nejvyšším zemským sudím. Po porážce stavů přestoupil na katolickou víru, a tak ušel vyššímu trestu. Byla mu pouze zabavena polovina majetku.
Jeho vnuk Karel, poslední člen rodu, padl prý v bitvě u Janova roku 1645.
Karel, na Pyšelích a Poříčí, byl za Fridricha Falckého nejvyšším zemským sudím. Po porážce stavů přestoupil na katolickou víru, a tak ušel vyššímu trestu. Byla mu pouze zabavena polovina majetku.
Jeho vnuk Karel, poslední člen rodu, padl prý v bitvě u Janova roku 1645.