21. května 2005

Učitel zrudl: „Jsem doktor Zelí a toto je jedenáctiletka z Pyšel.
A chci slevu!“
„Já tvrdím, že z vás padá mour
a umažete nám zvěř,“ trval na svém vrátný,
„proto zaplatíte plnou cenu.“
Profesor odvedl vrátného stranou. „Nechci slevu zadarmo,“
pravil vychytrale a položil na stůl stokorunu.

Nezapomenutelným zážitkem školního života byla pak návštěva zoologické zahrady. Už týden před stanoveným datem výpravy sršel Zelí vtipem a dobrou náladou. „To uvidíte, co je na světě zvířat,“ holedbal se, „a každé jiné! Jenom o jedno vás prosím, děti moje takřka vlastní. Nekrmte zvěře!“

Po několika odkladech jsme konečně vyrazili do Tróji podívat se na zástupce živočišné říše všech kontinentů. U pokladen se již srocovaly davy zvířat chtivých spoluobčanů. Bořanovičtí vzali na exkurzi i Bendyho, aby se poučil a mohl o svých dojmech vyprávět psím kamarádům. Když jsme se konečně všichni sešli vzali jsme pokladny útokem a chtěli slevu na vstupném. Naštěstí jsme nemuseli situaci řešit úplatkem, ale stačilo vhodně rozdělit dospělé a děti do rodin získat rodinné vstupné.

Při jedné hodině biologie jsme tak hlučeli, že vtrhl do třídy ředitel a pravil ironicky: „Pardon, kolego, nevěděl jsem, že přednášíte. Myslel jsem, že se zde válcuje plech.“ Tehdy se Zelí poprvé rozzuřil: „Vy nehodní chlapci,“ zašeptal, „za trest vám dnes neprozradím již nic nového o ježkovi.“

První zastávka byla u pand a ledních medvědů. Neuspěli jsme. Pandy někde chrněly a lední medvědi asi odjeli do chladných krajů. Tak jsme mohli pouze obdivovat, jaké mají výběhy. O tom, že se blížíme k Indonéské džungli nás upozornila dlouhá fronta. Spořádaně jsme si do ní stoupli a vyslali zástupce, aby zjistil, jaká je situace. Po vyslechnutí hlášení a zjištění skutečnosti, že se fronta nehýbá, že jsou návštěvníci vpouštěni po částech a po stání na sluníčku bez možnosti ukrýt se v chládku jsme dospěli k přesvědčení, že džungle musí počkat na nějakou příští návštěvu a raději jsme šli dál.

Právě když učitel hledal cestu ke lvům, spatřili jsme dva prchající zřízence a zaslechli křik: „Zachraň se kdo můžeš, hroch se utrhl!“ V tu ránu byl Zelí na stromě. „Vím, co hroch dovede, všichni, do lavic končím exkurzi!“

Pomalu, ale nenápadně jsme se přesouvali k občerstvení V Oboře. Horko nás dost uondalo, a tak jsme se všichni těšili na svlažení hrdel a na odměnu v podobě zmrzliny (děti) a buřtů (dospělí). Protože se zde příjemně sedělo, usoudili jsme, že je to nejlepší místo na počkání na Milču, která měla dorazit později. Jen někteří škarohlídové poukazovali na nebezpečí, že by nás už nemusela poznat (kombinace piva a horka). Nestalo se tak. Poznali jsme se všichni a ještě jsme si domluvili další akci. Český ráj a Rousínov.

Po občerstvení jsme se šli podívat do Afriky. Africký dům a Africké panorama nás okouzlily. Stádo žiraf, mezi ním se pohybovali pštrosi a nějaké antilopy. Největší úspěch však měli surikati. Takové malé pohyblivé a dovádivé potvůrky. Docela se předváděly.

„Pane profesore,“ volal, „to je zajímavé, jak je ta užovka přítulná. Jak mě přátelsky obtáčí!“ „Nadechni se, Milovský!“ volal Zelí zoufale, „to je krajta!“ Pak zavřel oči a šeptal: „Vidíš, blbe, kdyby ses byl učil. Hady jsme měli předminule...“

Natálka nás ještě zatáhla do dětské ZOO a Přírody kolem nás, kde bylo největší atrakcí krmení koziček. Za 5 kaček si každý mohl v automatu nabrat hrst krmiva a tím pohostit svoji favoritku. Pro malé děti to byla asi nejzajímavější část zahrady. Pro nás to zase mělo být občerstvení, ale když jsme viděli ty davy v zahradní restauraci, přijali jsme pozvání k přejezdu do Bořanovic k tamější hostině a k pracovní části jinak hezkého dne. Byl totiž protipól a sním nezbytné hlasování. První presidentka clubu hlasování úspěšně přežila. Prokurátor se ukázal jako kavalír.

Náhle jsme si všimli, že jediný, kdo se neukryl, byl Pelnář. Stál na cestičce, pak přiložil ucho k zemi a volal: „V 17.05 je tu hroch!“ „Až v 05?“ divil se Zelí,“ to mohu ještě slézt a vysvobodit Milovského.“ Sotva se však učitel dotkl země, byl tu hroch. O chvíli později už pedagoga vozil po zahradě. „To byl špatný vtip, Pelnáři,“ volal doktor Zelí, „připrav si žákovskou knížku.“ Po dvaceti minutách dostihů však přestal Zelí zřejmě vnímat…….

(pro kroniku PeR)
Zvířátka obdivovali a na protipólu hlasovali: NaR, PeR, HaM, VaM, MaP, MiP, DaH, MaH, MiM + děti + Bendy (děti samozřejmě nehlasovaly a Bendy? Ten měl jiné starosti)