10. hraní se mělo tradičně konat v restauraci u Felixe. Mělo. Jeden míní a okolnosti mění. Krátce po trilobitím výletu mě postihla taková zdravotní lapálie, která mi po nějaký čas neumožní navštěvovat restaurace, hospody, vinárny a jiné lokály.

Nicméně Hanka s Vaškem zareagovali okamžitě a navrhli možnost hraní v Bořanovicích. Dalibor s Magdou měli velké dilema, zda mají přijet, ale nějak jim to kolidovalo s příjezdem rodičů na Hosín. Snad se jim pokusí ten příjezd přesunout na sobotu. Uvidíme.

Do Bořanovic jsme se sjížděli jak švábi na pivo. Já nemaje k dispozici Natálku, jsem čekal na Mirka a pomalu jsem přestal doufat, že ještě někam odjedu. Cesta z Řep na Chodov byla očistcem. Samá bouračka a nekonečné kolony. Mirek to zkoušel objet a neustále mi volal, kde se momentálně nachází a kudy má dál jet. Nějak jsme se nemohli dohodnout. Po nekonečném čekání a jeho bloudění mi zavolal, že už je tady, ale poněkud jinde, než by měl být. Naštěstí se na našem sídlišti vyznám a nebyl pro mě problém jej najít. Konečně vyrážíme. Cestou opět ucpané silnice a v kolonách se pohybující vozidla. Mirek tuto lapálii zdolává dalšími objezdy.

Konečně dorážíme do Bořanovic. A jsme PRVNÍ. Následuje káva a čekání na další. Za necelou hodinu přijíždí z odpolední Natálka. Hurá, budu mít odvoz domů. Mirkovi se muselo značně ulevit po tom, co si musel cestou k nám prožít. A už tu jsou Poláčkovi. Další kolo kávy a povídání u uřezaných a uhoblovaných a střepů plných končetinách. No, že bych to musel poslouchat……

Přesouváme se do pokoje. Vašek s Mirkem ladí, Martin s Milčou a Hankou si povídají v kuchyni a Natálka pendluje mezi kuchyní a pokojem a informuje nás odění. K mému velkému překvapení je tu i basa. Konečně jsme všichni, nástroje naladěny, číše doplněny a zpěvníky nachystány. Můžeme hrát.

Hrálo se. Jeden hit za druhým. Největší úspěch měla variace na písničku Zuzana od Plavců. Ani jsme netušili kolik písniček se dá na její melodii zazpívat. To se bude Dalibor divit, co jsme nacvičili.

PeR