MURPHYHO ZÁKON O SPORTU | |
|
Rozumní (a hlavně ti pověrčiví) lidé zůstávají v pátek 13. raději v posteli nebo alespoň v bezpečí svých domovů. Pokud náhodou nebydlí v domě, kde mládež právě organizuje čichací dýchánek (pak notně povzbuzení plynem do zapalovače, a když se místnost hezky plynem naplní, si zapálí cigárko ……, viz zprávy ČTK). |
Ty potvory se sice zpočátku bránily a nechtěly padat. Bohužel jsme někdy vymetli pavučiny v žlábcích, ale to byl určitě taktický záměr vrhačů, aby se dokonale seznámili s dráhou, jejím sklonem, rovností podkladu apod.Když jsme zjistili z které strany trefovat kuželky, šlo nám to náramně. Kuželky soustředěnému tlaku nakonec podlehly a padaly jako podťaté. Došlo i na desítky. |
Než jsme se nadáli, vymezené dvě hodiny uplynuly a my se přesunuli do zákoutí. Bohuželk šipkám. Káťa to nevydržela a už do automatu cpala mince a hledala dobrovolníky, kteří by si s ní změřili síly. Zatímco Vaškovic museli jet za Ájou a Bendym, zbylé clubovní torzo se nenechalo dlouho pobízet a za chvíli svádělo napínavé šipkové souboje. Štěstí se neustále přelévalo a každý zakusil opojný pocit vítězství i bolest porážky. |
Když nás přepadl hlad nebo začala honit mlsná, přesunuli jsme se do Pravěku, resp. chtěli. Pravěk byl zabrán pro soukromou párty. Natálce se zalíbil takový copatý v oranžovém hábitu oděný mladík hrající na bubínky. Leč nabylo jí souzeno se usadit. Nakonec jsme azyl našli U Holubů v takové skoro country hospodě s ukrajinskou obsluhou, ale vařili dobře. |
Tak se nám to pozdně odpolední sportování nějak protáhlo. Inu, 13. a pátek. PeR (14.12.2002) |