Tolštejn

Hrad Tolštejn, poprvé připomínaný v roce 1337 žitavským kronikářem Johannem von Gubenem, patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější dominanty Lužických hor. Vznik hradu je spojen s vytvářením vojenské obranné struktury na Žitavsku po smrti krále Přemysla Otakara II. po roce 1278.

Prvním pravděpodobným držitelem hradu byl Jindřich z Lipé. Od roku 1337 získal dědičné držení hradu Vaněk z Vartenberka. Ten umírá kolem roku 1367. Jako přímý obyvatel Tolštejna je poprvé uváděn Vaňkův vnuk Václav z Vartenberka roku 1395. Tato zmínka je také prvním dokladem toho, že hrad byl nejen správním, ale i sídelním centrem panství.

Kolem roku 1400 přešlo tolštejnské panství spolu s hradem do majetku Hynka Berky z Dubé, který tehdy patřil mezi nejbohatší pány v Čechách. V období husitských válek patřil hrad mezi přívržence kališníků, avšak pozdější majitel Albrecht Berka z Dubé, jako horlivý katolík, byl odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad. Ten vydal v roce 1463 rozkaz hrad dobýt.

Po různých válečných rozbrojích nakonec koupila tolštejnské panství v roce 1471 saská knížata Arnošt a Albrecht, která si však Tolštejn neponechala příliš dlouho, již roku 1481 jej prodali saskému rytiři Hugoltu staršímu ze Schleinitz, jehož osobou se tak šlejnický rod usadil v Čechách, kde později zakoupil i další statky.

Georg ze Schleinitz (Jiří)převzal panství v roce 1528. S jeho jménem je o 20 let později spojeno založení města St. Georgenthal (dnešní Jiřetín pod Jedlovou). Nová doba šestnáctého století je však i zároveň koncem trvalé aktivní činnosti hradů. S nástupem renesance si šlechta začíná stavět pohodlnější paláce. Tak i hrad Tolštejn v roce 1555 jeho majitel opouští, aby se usídlil v nově postaveném zámku v nedalekém Rumburku.

Roku 1587 kupuje Tolštejn místokancléř českého království Jiří rytíř Mehl ze Střelic. Jiří Mehl byl vzdělaný muž a dobrý hospodář, který na svém panství po vzoru svých předchůdců podporoval hornictví. Po jeho smrti zdědil rumburské panství s Tolštejnem jeho syn Baltazar. Ten se o hospodářství příliš nestaral, brzy panství silně zadlužil a nechal Tolštejn zpustnout.

Hrad je v roce 1607 uváděn již jako pustý. V témže roce rumburské panství, jehož nedílnou součástí již Tolštejn byl, kupuje Radslav st. řečený Bohatý Vchynský ze Vchynic. Za jeho vlády byl Tolštejn obnoven a znovu se stal významnou pevností.

Vilém Vchynský, který se za stavovského povstání choval zdrženlivě, se však s Albrechtem z Valdštejna zapojil do protihabsburských intrik a spolu s ním byl 25. února 1634 zavražděn v Chebu. Jeho majetek byl zabaven a Rumburk s Tolštejnem získal Hans Kryštof Löbl z Krainburku, který zemřel krátce po roce 1637. Za jeho nezletilého syna Hanuše Bernarta byl přikoupen Varnsdorf, ale Hanuš zemřel ještě před vkladem do zemských desek. Majetek byl poté rozdělen rovným dílem mezi jeho čtyři sestry.

V roce 1642 byl hrad dobyt a vypálen vojsky švédského generála Wrangela. Čtvrtinu pustého hradu Tolštejn přinesla roku 1656 spolu se Švédy vypáleným Rumburkem Kryštofova dcera Marie Markéta věnem svému choti hraběti Františku Eusebiovi z Pöttingu. Roku 1681 se novým majitelem panství stal kníže Antonín Florián ze starší Gundakarovy větve knížecího rodu z Liechtensteina, kteří patřili mezi nejbohatší rody.

Roku 1757 byl Tolštejn naposledy vojensky využit při pronásledování Prusů ustupujících po porážce v bitvě u Kolína, v těsném okolí se bojovalo i v další prusko-rakouské válce roku 1778.
Období romantismu konce 19. století sebou přineslo i zájem o zříceninu hradu. V roce 1865 si ji pronajal Johann Josef Münzberg, který zde zřídil hostinec ve švýcarském stylu, jehož provoz trval až do roku 1977. Dnes je hrad jedním z často navštěvovaných míst. Je snaha, aby se stal opět centrem kraje, který byl odtud kdysi spravován.