Hrad Dobronice byl postaven na ostrožně táhnoucí se rovnoběžně s řekou Lužnicí. Právě z této strany jej chránily příkré srázy, zatímco protější západní svah je výrazně mírnější. Do dnešní doby se zachovala jeho mohutná válcová věž a zbytky zdiva. Na východní straně jsou sklepní místnosti bývalého gotického paláce, na jižním ostrohu zříceniny kaple asi z počátku 16. století, jinak se zachovaly jen obrysy základů.

Ves Dobronice založil koncem 12. století Jan, syn Dobroňův, který pocházel z jedné z četných větví jihočeských Vítkovců. Roku 1220 se připomíná Jan, syn Dobešův, v roce 1232 Diviš, první známý z vladyků z Dobronic, jehož nástupce pravděpodobně hrad vystavěl.

Krátce po postavení hradu jej majitelé prodali nebo zastavili vladykovi Divišovi, nosícímu erb poloviny koně, stejně jako rozvětvené jihočeské rody z Malovic, Kraselova a Žimutic s nimiž byl nejspíše spřízněn. Vladyka Diviš se po nově nabytém hradu začal psát a jeho potomci jej drželi až do počátku 15. století.

V průběhu té doby jsou Dobronice v pramenech často uváděny jako tvrz, nejspíše díky vladyckému stavu svých majitelů. Ti patřili mezi služebníky pánů z Rožmberka, jejich jména se objevují v roli svědků na různých smlouvách a i jejich vlastní listiny bývají datovány v Krumlově či na jiných rožmberských sídlech. Posledními známými příslušníky rodu jsou na počátku 15. století připomínáni Diviš (1412,1417), Mikuláš, Petr a Jan (1406) z Dobronic.Diviš učinil závěť ve prospěch svých příbuzných bratří Vojtěcha, Jana a Lipolta z Kraselova, z nichž poslední se po Dobronicích poprvé psal již roku 1418. V dalších letech se hrad i jeho držitelé vytratili z pramenů.

Ve druhé čtvrtině 15. století se majitelé hradu několikrát vystřídali. Od Kraselovských převzal Dobronice Jan mladší z Malovic, který je roku 1443 s celým příslušenstvím prodal Rynartovi od Dubu, od nějž je roku 1455 koupil Oldřich z Rožmberka. Mocný, avšak silně zadlužený, rožmberský vladař Dobronice ve svém majetku nedržel dlouho - pouhé čtyři roky. Již v dubnu 1459 dobronické panství s "tvrzí" prodal svému věrnému služebníkovi a purkrabímu na Choustníku Vítovi ze Rzavého.

Víta učinil z Dobronic hlavní rodovou rezidenci a po jeho smrti (1469) zde sídlili synové Víta a Jindřich, kteří přikupováním dalších pozemků a vesnic panství dále rozšiřovali. To si na počátku 16. století rovným dílem rozdělili bratři Jan a Ondřej Vítové ze Rzavého poprvé zmiňovaní roku 1510. Za nich byl hrad výrazně přestavěn v duchu již odcházející pozdní gotiky. Krátce poté jej však prodali bratřím Volfovi Jindřichovi a Jiřímu Hozlaurům z Hozlau.

Ti nejprve roku 1527 získali díl Ondřejův a o rok později druhou polovinu patřící již Janovým synům Vítovi a Jiřímu. I Hozlauerové na hradě nadále sídlili a také jej patřičně udržovali. Vzkvétal především hospodářský dvůr severně od hradu. V průběhu 16. století se panství dělilo a opět slučovalo mezi jednotlivými členy rodu, což s sebou přinášelo četné půtky a nesváry.

Při dělení panství mezi syny Kryštofa Hozlauera roku 1618 připadl díl s hradem v pořadí třetímu Janu Jiřímu. Všech šest bratří se aktivně zapojilo do stavovského povstání a trest v podobě pobělohorských konfiskací na sebe nenechal dlouho čekat - postihly celkem čtrnáct příslušníků rozvětveného rodu. Jan Jiří byl odsouzen ke ztrátě třetiny majetku. V té době však byl již mrtev a zabavený majetek byl odprodán jeho bratru Bohuslavovi, který větší část povstání strávil v císařském zajetí a díky tomu byl jeho trest mírnější. Bohuslav však jen obtížně dával dohromady hotovost na zaplacení a roku 1635 rozhodla královská komora o odebrání statků.

Ještě než se tak stalo Bohuslav roku 1636 zemřel a panství koupil nejvyšší poštmistr Království českého Ferdinand Prugger z Grünburgu. Jeho dcera Anna Jakoba z Klebelsbergu prodala Dobronice jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Jezuité zpočátku ještě sídlili na dobronickém hradě, který byl z celého panství nejrozsáhlejší. Po roce 1727 však přenesli středisko panství do nově postaveného barokního zámku v Opařanech a hrad byl opuštěn.

Až do zrušení řádu roku 1773 byl hrad v dobrém stavu. Pak však Dobronice připadly studijnímu fondu a správce statku začal v roce 1790 s bouráním hradu. Roku 1825 koupila statek Hrabata z Paaru. Ti ale hradní zřícenině nevěnovali dlouho pozornost. Až v letech 1882 – 1895 nechali provést její nejnutnější zajištění.

Po zestátnění paarského majetku v roce 1948 připadla zříceninu hradu MNV v Dobronicích. V roce 1972 byla ONV Tábor realizována její nepříliš zdařilá konzervace.

Původní nejstarší hrad lze zařadit mezi příklady klasické bergfritové dispozice obohacené o druhou palácovou stavbu. Jádro hradu vzniklo pravděpodobně v první polovině 14. století a mělo tvar obdélníka orientovaného ve směru sever-jih se zkoseným jihovýchodním nárožím. Hrad prošel dvěma stavebními fázemi – gotickou ze 14. století a goticko–renesanční ze století 15. a 16.. Přístup k hradnímu jádru vedl od severu přes protáhlé předhradí, jehož podoba je doposud neznámá, dva příčné příkopy a mezilehlé druhé, neobyčejně úzké předhradí. Přístup k jižnímu čelu hradu byl znesnadněn širokým příčným příkopem.

Čelo jádra střežil okrouhlý bergfrit, při jehož patě byla v hradbě prolomena kulisová brána. Hrad měl nejprve dva gotické paláce – jižní, o němž mnoho nevíme, a trojprostorový východní, vysunutý mimo obvod jádra nad řeku. 16. století si žádalo především zlepšení obytných vlastností hradu, které měl zlepšit jednak k západní hradbě přistavěný pozdně gotický palác a objekt tzv. Nového zámku, který zcela vyplnil druhé předhradí. Prostory v těchto budovách byly minimálně zčásti klenuté. Průchod přes Nový zámek zprostředkovával průjezd se subtilní branskou věží či rizalitem na severu.

Opevnění hradu lze však označit za velmi pasivní a neodpovídající potřebám doby. Jediným novým prvkem byl parkán, jenž byl předložen před jádro a zabral část šíjového příkopu. Východní palác byl rozšířen o jednu klenutou prostoru, která vznikla posunutím čela budovy na úroveň hradby nového parkánu. Posunutí budovy do prostoru příkopu dalo vzniknout suterénu.