Kněžna Ludmila

Svatá Ludmila (cca 860 – 15. září 921, hrad Tetín, Česko), manželka Přemyslovce Bořivoje I. (do manželství vstoupila jako čtrnáctiletá kolem roku 874). Roku 875 se narodil jejich nejstarší syn Spytihněv. Celkem porodila během čtrnácti let manželství šest dětí (tři syny a tři dcery). Známá jsou pouze jména dvou nejstarších synů (Spytihněva 875–915 a Vratislava cca 888–921, oba dosedli na knížecí stolec), jež Ludmila přežila.

Kněžna Ludmila byla dcera Slavibora, knížete země srbské z Pšova, což bylo staré označení Mělníka. V raném mládí byla vychována jako pohanka, jež přinášela oběti pohanským bůžkům.

Během jejího života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na založení české státnosti. Jednou z klíčových událostí bylo přijetí křesťanství. Její manžel Bořivoj I. přijal křest na Moravě přímo z rukou legendárního slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetím křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Po smrti svého manžela Bořivoje I neodešla do ústraní, jak bylo zvykem plnit úděl vdov, ale účastnila ve veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří v době úmrtí otce byli nedospělí.

Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Jejich výchova umožnila Ludmile nastolit poručnickou vládu, ale na druhé straně přešly vztahy mezi kněžnou Ludmilou a kněžnou Drahomírou v konflikt, který byl završen vraždou Ludmily dne 15.září 921. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena Tunnou a Gommonem, patrně Varjagy (tj. ruský název severských Vikingů), družiníky kněžny Drahomíry. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.
Roku 925 nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

V 11. století byla svatořečena.