1 Královská zahrada

2 Zahrada Na terase Jízdárny

3 Zahrada Na Baště

4 Rajská zahrada

5 Zahrada Na Valech

6 Hartigovská zahrada

Královská zahrada

Do zahrady je hlavní vchod z ulice U Prašného mostu přibližně proti Jízdárně Pražského hradu. Rozprostírá se na ploše 3,6 ha mezi Jelením příkopem a ulicí Mariánské hradby. Zahradou se dá projít až k Letohrádku královny Anny.
Založil ji Ferdinand I. Habsburský roku 1534 na místě několika původních vinic. Původní zahrada ve slohu italské zahradní architektury vznikla za řízení Giovanniho Spatia, pod jehož vedením byla zahájena i výstavba letohrádku a kamenná ohradní zeď. S hradem byla spojena mostem přes příkop. Původní geometrická renesanční úprava zůstávala zachována až do počátku 18. století.
V 18. století provedl barokizaci zahrady dvorní zahradník František Zinner mladší ve spolupráci s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a Matyášem Braunem, kteří zahradu ozdobili různými ozdobnými plastikami.
Na počátku 19. století byla zahrada přeměněna na anglický park. V letech 1989 - 99 byl opraven letohrádek i prezidentská rezidence.
Od jara 1990 je Královská zahrada přístupna v sezoně veřejnosti, slouží i pro reprezentační a společenské účely.

Jižní zahrady Pražského hradu (Rajská, Na Valech, Hartigovská)

První dvě hradní zahrady vznikly v místech někdejšího jižního obranného předpolí Hradu. Bývaly zde valy a příkopy, později dal Vladislav Jagelonský zřídit pozdně gotickou fortifikaci. Když v dobách renesance ztratilo opevnění vojenský význam, byly postupně valy rušeny a prostor měněn navážkami na zahrady či vinice.
Zahrady se dočkaly výrazné úpravy po roce 1918 od hradního architekta Josipa Plečnika. Po cca 60 letech na počátku 90. let 20. století skončila rozsáhlá rekonstrukce zahrad, která vrátila zahradám pokud možno podobu, kterou jim na přání prezidenta T. G. Masaryka vtiskl arch. Josip Plečnik a byly zpřístupněny veřejnosti.

První zahradou při vstupu z Nových zámeckých schodů je zahrada Rajská o výměře 0,38 ha., Vznikla roku 1562 na příkaz arcivévody Ferdinanda Tyrolského (syna Ferdinanda I.) Za Rudolfa II. zahradu zdobila voliéra, lázeň a věž pro trubače. Po jejím zboření byl za císaře Matyáše v roce 1614 vystavěn kruhový renesanční pavilonek s věžičkou, dodnes dochovaný, s nástěnnými malbami od Josefa Navrátila z r.1848 a s dřevěným stropem, vymalovaným 39 znaky zemí, jimž císař vládl. Pod altánem zřídil arch. Josip Plečnik vyhlídkovou terasu. O rok dříve vzniklo monumentální kaskádové schodiště ze žuly, pod nímž je dekorativní mísa z jediného kusu mrákotínské žuly (též dle Plečnika). Má průměr 430 cm, výšku 180 cm váží 50 tun. Napravo od Plečnikova schodiště je nejstarší dřevina hradních zahrad stálezený tis červený, měřící 245 cm na obvodu ve výšce 35 cm, jehož stáří se odhaduje na 400 let.

Na zahradu Rajskou přímo navazuje zahrada Na Valech táhnoucí se až k Opyši. Její rozloha je 1,43 ha. Zahrada je přístupná též z III. nádvoří Pražského hradu Plečnikovým schodištěm zvaným Býčím, a tzv. Vázovým schodištěm z paláce.
Z oken Starého královského paláce do této zahrady byli v r. 1618 vyhozeni katoličtí místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu. Událost připomínají dva raně barokní pískovcové obelisky.
V zahradě je rozmístěno několik dalších architektonických prvků: barokní kašna na začátku zahrady, Plečnikovo zábradlí z leštěné žuly, ženská busta nad zahradní brankou od Damiana Pešana z r. 1990 a kašna z 20. let 20. st. s raně barokní sochou Herkula. Po celé trase zahrady se táhnou Plečnikovy vyhlídky: Malá bellevue, Velká bellevue a vyhlídka na Moravské baště. Na poslední umístil Plečnik žulový monolit s jónskou hlavicí nesoucí pozlacenou kouli a žulový stůl. Malá vyhlídka s obeliskem je naproti Býčímu schodišti a je z ní přístup do Hartigovské zahrady.

Nejmenší z jižních zahrad je zahrada Hartigovská, která byla k ostatním připojena až v 60. letech 20. století. Je přístupná schodištěm ze zahrady Na Valech. Má rozlohu 757 m2 a původně patřila k Hartigovskému paláci. Založila ji Isabela Švihovská ze Salmu v roce 1670 u nově postaveného paláce. Na přelomu 17. a 18. století byla zahrada přestavěna v barokním stylu.
Nový majitel hrabě Josef Hartig přestavěl kolem roku 1720 palác a v zahradě vystavěl patrový barokní hudební pavilon s jedinečnou štukovou výzdobou. V 60. letech 20. stoleté byla přičleněna k areálu Pražského hradu. Hodnota zahrady byla zdůrazněna osazením pěti soch antických božstev z dílny Matyáše Bernarda Brauna, které vytvořil jeho synovec Antonín v 30. letech 18. století, a které sem byly přeneseny ze zámku Štířín.
Na terase zahrady se pořádají koncerty a divadelní představení.

Vlevo od Čestného dvora je zahrada Na Baště, má rozlohu 2720 m2. Při archeologickém výzkumu zde byly objeveny stavební památky z doby románské. Kdysi území mezi hradními příkopy a obrannou zdí bylo upraveno za Marie Terezie na baštovní dvůr. Zcela nově bylo místo upraveno po vzniku Československé republiky na přelomu 20. a 30. let podle návrhu hradního architekta Josipa Plečnika. Zahrada je rozdělena na dvě výškové úrovně, propojené kruhovým schodištěm. V rohu zahrady v sousedství arcibiskupského paláce je zahradní restaurace postavená v 50. letech 20. století. Při úpravě zahrady v 90. letech 20. století bylo zřízeno automatické zavlažování zahrady, které využívá pro zálivku vody z rekonstruovaného historického hradního vodovodu stejně jako v Královské zahradě.

Zahradu Na terase Jízdárny projektoval hradní architekt Pavel Janák na ploše 3452 m2 ve stylu barokních zahrad. Úpravu dokončil v r. 1957 arch. Vladimír Tintěra. Zahrada, kdysi užívaná jako letní jízdárna, vznikla na střeše nově postavených podzemních garáží. Zároveň byl upraven i jízdárenský dvůr o rozloze 2241 m2.