Na sklonku 17. století vyrostl na skalnatém ostrohu "Rochota" nad Mníškem komplex budov, později nazývaný Skalka. Kostelík, klášter a rekolekční dům (poustevnu) dal postavit syn zakladatele mníšeckého zámku
Servác Ignác Engel z Engelsflussu po velké morové epidemii, která způsobila mnoho utrpení a nevyhnula se ani jeho rodině.
Po vykoupení potřebných pozemků z vlastnictví dobříšského knížete Mansfelda se započalo se stavbou. Kostel měl být zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Engel získal pro své plány slavného barokního architekta Kryštofa Dienzenhofera.
Trvale obsadit klášter mnichy - františkány, se však podařilo až v roce 1760, kdy bylo postaveno i 14 kapliček v prostoru mezi kostelíkem a poustevnou.
Za Josefa II. se podařilo ještě klášter udržet, avšak v průběhu dalších let pomalu skomíral. Posledním františkán odešel v roce 1925.
Po františkánech převzala správu Náboženská matice, která v roce 1947 přistoupila k opravě celého areálu. Katastrofou však bylo poddolování celého území v 50. letech 20. století.
S postupem těžby se začaly objevovat ve stavbách trhliny a celý areál byl odsouzen k zániku. V roce 1967 stát skončil s těžbou rudy v masivu brd a během dalších desetiletí došlo k postupné stabilizaci terénu.
Po roce 1989 započalo město s obnovou tohoto vyhlášeného poutního, místa zasazeného do krásné brdské přírody.
