Legendární vrch opředený pověstmi o spícím vojsku (blanických rytířích) s pozůstatky keltského (halštatsko-laténského) hradiště z 6. – 5. století př.n.l.. Zbytky opevnění v půdorysu nepravidelného oválu jsou
dobře zřetelné i dnes.
O vrchu se zachovala národní pověst, že tam dřímají blaničtí rytíři se svatým Václavem, dle jiné pověsti se
Zdeňkem Zásmuckým, čekající doby, až bude naší vlasti zle; pak zazelená prý se dub na Blaníku, vyschlý pramen
vydá hojnost vody, Blaník se otevře, rytíři se probudí, vytrhnou proti nepříteli, vlast osvobodí, a bude zase
blahobyt v zemi.
"V hoře Blaník je skryto vojsko. čeká, až bude českému národu nejhůře, aby vyjelo z hory a porazilo nepřítele
Čechů. Až se přežene velká krvavá bitva pod Blaníkem, za které vyjedou vojska z hory a zahubí nepřítele, pak
nastane znovu mír a šťastné doby pro obecný lid."
O rytířích blanických vypravuje si lid také jiné pověsti, hlavně, jak lidem do Blaníka přišlým dobré učinili. V
literatuře podána byla pověst o blanických rytířích roku 1799, dramaticky zpracována od V. Klicpery a v četných
básních novějších; Blaník nazývá se také symfonický obraz od B. Smetany.
V roce 1868 byl z této hory přivezen základní kámen Národního divadla.