Rod hrabat ze Sternbergu patří k nejstarším českým šlechtickým rodinám v zemi. Jde o jediný
rod, který byl odedávna v panském stavu. Ve svém znaku mají mluvící znamení. Podle rodinné legendy pocházejí Sternbergové od Kašpara, jednoho ze tří biblických králů, kteří se přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíšovi. Hvězda, kterou rod nese v erbu, je tedy hvězdou betlémskou.
Jejich údajný prapředek Diviš žil snad už na počátku 12. století. Ve 13. století vynikl statečností Zdeslav ze Sternbergu, člen družiny pozdějšího krále Přemysla Otakara II., který v roce 1253 řídil obranu města Olomouce. Tu oblehli Kumáni uherského krále Bély IV. Zdeslav odvážně rozrazil jejich armádu, zabil kumánského náčelníka a zahnal Kumány na útěk.
Naproti tomu hrdinství Jaroslava ze Sternbergu, který údajně porazil v roce 1241 u Olomouce tatarská vojska, je pouhou romantickou pohádkou 19. století a setkáme se s ní jen v Rukopise královédvorském.
V okolí Olomouce , na svém hradě Šternberku, žili Sternbergové několik století. Na přelomu 13. a 14. století se rod rozštěpil do několika větví.
Z moravské větve vynikl ve 14. století Albert Sternberg (†1380). Byl děkanem olomoucké kapituly, biskupem ve Zvěříně (dnešní Schwerin v Meklenbursku), biskupem v Magdeburku a nakonec v Litomyšli. Založil několik klášterů.
Moravská větev Sternbergů vymřela v 16. století.
Moravská větev Sternbergů vymřela v 16. století.
Druhá větev se díky synům Štěpána (1322 – 1352) rozdělila na další dvě linie, Holické a Konopišťské.
Holičtí ze Sternbergu se proslavili zejména v 15. století. Část rodiny se přidala k husitskému hnutí. Kunka ze Sternbergu (1422 – 1449) se stala manželkou pozdějšího českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Zemřela však před jeho nástupem na trůn.
Petr ze Sternbergu se naopak postavil proti husitské revoluci. Shromáždil vojsko a přepadal husitské houfce. Bojoval proti Janu Žižkovi u Sudoměře, Benešova a padl v roce 1420 v bitvě u Vyšehradu.
Aleš ze Sternbergu (†1455), také zůstal katolíkem a sloužil králi Zikmundovi. Politicky a nábožensky však byl velmi umírněný a snažil se spory řešit smírem. V roce 1422 dobyl a vypálil Rakovník a byl za to Zikmundem bohatě odměněn. Později byl pražskými husity nucen uznat čtyři pražské artikule. V roce 1434 bojoval v bitvě u Lipan. I v pozdějších letech stál na pozicích české husitské šlechty.
Příslušníci rodu Holických ze Sternbergu zastávali během několika následujících století řadu významných funkcí ve státní zprávě.
Václav Jiří (†1681) byl povýšen do hraběcího stavu. Jeho syn Jaroslav František (1643 – 1709) si zvolil církevní kariéru. Krátce po jeho smrti vymřela jeho bratrem Janem Václavem (†1712) i celá větev Holických ze Sternbergu.
Holičtí ze Sternbergu se proslavili zejména v 15. století. Část rodiny se přidala k husitskému hnutí. Kunka ze Sternbergu (1422 – 1449) se stala manželkou pozdějšího českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Zemřela však před jeho nástupem na trůn.
Petr ze Sternbergu se naopak postavil proti husitské revoluci. Shromáždil vojsko a přepadal husitské houfce. Bojoval proti Janu Žižkovi u Sudoměře, Benešova a padl v roce 1420 v bitvě u Vyšehradu.
Aleš ze Sternbergu (†1455), také zůstal katolíkem a sloužil králi Zikmundovi. Politicky a nábožensky však byl velmi umírněný a snažil se spory řešit smírem. V roce 1422 dobyl a vypálil Rakovník a byl za to Zikmundem bohatě odměněn. Později byl pražskými husity nucen uznat čtyři pražské artikule. V roce 1434 bojoval v bitvě u Lipan. I v pozdějších letech stál na pozicích české husitské šlechty.
Příslušníci rodu Holických ze Sternbergu zastávali během několika následujících století řadu významných funkcí ve státní zprávě.
Václav Jiří (†1681) byl povýšen do hraběcího stavu. Jeho syn Jaroslav František (1643 – 1709) si zvolil církevní kariéru. Krátce po jeho smrti vymřela jeho bratrem Janem Václavem (†1712) i celá větev Holických ze Sternbergu.
Do našich dob dožila větev Konopišťských ze Sternbergu . I oni zasáhli do bouřlivých dějů první poloviny 15. století.
Zdeněk ze Sternbergu († 1476), vášnivý, nemilosrdný a sobecký šlechtic, byl typickou ukázkou člověka, který dokáže využívat situace a měnit své politické a náboženské názory podle okolností. Krále Jiřího z Poděbrad sice zpočátku podporoval, ale později se přiklonil k jeho opozici a v rámci Zelenohorské jednoty se mu postavil na odpor. V roce 1468 byl poražen na Konopišti, uprchl a spojil se s uherským králem Matyášem. Po smrti krále Jiřího získal část svých statků v Čechách zpět.
Během 16. století se rod rozrostl. Bratry Adamem († 1623) a Štěpánem Jiřím († 1625) se rod opět rozdělil do dvou linií. Jejich bratr Václav († 1628) se v době stavovského povstání v roce 1618 přidal ke vzpouře a byl potrestán ztrátou majetku. Adamova linie pokračovala Františkem Matyášem Karlem († 1648), který zemřel na následky postřelení Švédy. Z jeho synů vynikl především Václav Vojtěch († 1708), stavitel zámku Trója u Prahy, a Ignác Karel († 1700), který shromáždil během svého života jednu z nejrozsáhlejších knihoven v zemi. Jím a jeho synovce, Janem Josefem (†1700), který se utopil v Innu na cestě do Itálie, vymřela po meči Adamova linie rodu. Zmíněný Štěpán Jiří ze Sternbergu byl víry podobojí, účastnil se císařského odboje, ale krátce po bitvě na Bílé hoře přešel ke katolické straně a udával své bývalé druhy.
Jeho vnuk Oldřich Adolf Vratislav († 1703) vykonával funkci císařského vyslance na švédském dvoře a později byl nejvyšším purkrabím v Čechách. V roce 1661 byl rodu uznán starý říšský stav a o rok později jim byl udělen český hraběcí stav. Jeho synové opětovně rozdělili rod do dvou hlavních větví, tzv. Damiánovy a Leopoldovy.
Zdeněk ze Sternbergu († 1476), vášnivý, nemilosrdný a sobecký šlechtic, byl typickou ukázkou člověka, který dokáže využívat situace a měnit své politické a náboženské názory podle okolností. Krále Jiřího z Poděbrad sice zpočátku podporoval, ale později se přiklonil k jeho opozici a v rámci Zelenohorské jednoty se mu postavil na odpor. V roce 1468 byl poražen na Konopišti, uprchl a spojil se s uherským králem Matyášem. Po smrti krále Jiřího získal část svých statků v Čechách zpět.
Během 16. století se rod rozrostl. Bratry Adamem († 1623) a Štěpánem Jiřím († 1625) se rod opět rozdělil do dvou linií. Jejich bratr Václav († 1628) se v době stavovského povstání v roce 1618 přidal ke vzpouře a byl potrestán ztrátou majetku. Adamova linie pokračovala Františkem Matyášem Karlem († 1648), který zemřel na následky postřelení Švédy. Z jeho synů vynikl především Václav Vojtěch († 1708), stavitel zámku Trója u Prahy, a Ignác Karel († 1700), který shromáždil během svého života jednu z nejrozsáhlejších knihoven v zemi. Jím a jeho synovce, Janem Josefem (†1700), který se utopil v Innu na cestě do Itálie, vymřela po meči Adamova linie rodu. Zmíněný Štěpán Jiří ze Sternbergu byl víry podobojí, účastnil se císařského odboje, ale krátce po bitvě na Bílé hoře přešel ke katolické straně a udával své bývalé druhy.
Jeho vnuk Oldřich Adolf Vratislav († 1703) vykonával funkci císařského vyslance na švédském dvoře a později byl nejvyšším purkrabím v Čechách. V roce 1661 byl rodu uznán starý říšský stav a o rok později jim byl udělen český hraběcí stav. Jeho synové opětovně rozdělili rod do dvou hlavních větví, tzv. Damiánovy a Leopoldovy.
Damiánova větev pokračovala úspěšným Františkem Filipem ze Sternbergu (1708 – 1786), rytířem Řádu zlatého rouna, diplomatem politikem. Jeho vnuk František Josef (1763 – 1830) zdědil po matce titul vymřelých hrabat z Manderscheidu. Ani on, ani jeho bratři neměli již mužské potomky a větev Sternbergu-Manderscheid, resp. celá damiánské větev, po meči vymřela.
Tzv. větev Leopoldovu založil František Leopold (1680 – 1745). Jeho vnuci se výrazným způsobem zapsali do dějin české vědy a společnosti.
Jan Nepomuk (1753 – 1789) byl členem Královské české učené společnosti a publikoval přírodovědecké studie. Zahynul v Sedmihradsku.
Jáchym Sternberg (1755 – 1808) opustil vojenskou dráhu (důstojník v císařském vojsku generála Laudona) a začal se zabývat vědou (matematikou, geometrií, chemií i alchymií, a zvlášť metalurgií). Cestoval po Evropě a o svých cestách a nových vědeckých poznatcích publikoval četné spisy a časopisecké články.
Kašpar Maria (1761 – 1838), přírodovědec a štědrý mecenáš. Působil jako kanovník kapituly v Řezně a věnoval se soustavnému studiu botaniky. Po návratu do Čech vybudoval na svém zámku Březina novou botanickou zahradu. Stal se zakladatelem Národního muzea, prvním organizátorem jeho sbírek a činnosti. Tehdy bylo ještě umístěno ve Šternberském paláci na Hradčanech.
Ani jeden z uvedených bratrů neměl mužské potomstvo, ale rod pokračoval skrze jejich strýce Františka Adama (1711 – 1789) a jeho syna Leopolda (1770 – 1858).
Mezi posledními generacemi hrabat Sternbergu proslul Vojtěch Václav (1886 – 1930). V 90. letech 19. století procestoval Afriku od severních částí Sahary až po jih. Účastnil se búrské války a byl v roce 1900 zajat Angličany. Později cestoval po Severní Americe. Byl přítelem následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda ďEste. Zároveň byl velkým ctitelem Karla Havlíčka Borovského. Varoval před vznikem samostatného českého státu a přepokládal, že vznikne-li, stane se obětí německé agrese. Patřil k zásadním odpůrcům rakouského centralismu.
Jan Nepomuk (1753 – 1789) byl členem Královské české učené společnosti a publikoval přírodovědecké studie. Zahynul v Sedmihradsku.
Jáchym Sternberg (1755 – 1808) opustil vojenskou dráhu (důstojník v císařském vojsku generála Laudona) a začal se zabývat vědou (matematikou, geometrií, chemií i alchymií, a zvlášť metalurgií). Cestoval po Evropě a o svých cestách a nových vědeckých poznatcích publikoval četné spisy a časopisecké články.
Kašpar Maria (1761 – 1838), přírodovědec a štědrý mecenáš. Působil jako kanovník kapituly v Řezně a věnoval se soustavnému studiu botaniky. Po návratu do Čech vybudoval na svém zámku Březina novou botanickou zahradu. Stal se zakladatelem Národního muzea, prvním organizátorem jeho sbírek a činnosti. Tehdy bylo ještě umístěno ve Šternberském paláci na Hradčanech.
Ani jeden z uvedených bratrů neměl mužské potomstvo, ale rod pokračoval skrze jejich strýce Františka Adama (1711 – 1789) a jeho syna Leopolda (1770 – 1858).
Mezi posledními generacemi hrabat Sternbergu proslul Vojtěch Václav (1886 – 1930). V 90. letech 19. století procestoval Afriku od severních částí Sahary až po jih. Účastnil se búrské války a byl v roce 1900 zajat Angličany. Později cestoval po Severní Americe. Byl přítelem následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda ďEste. Zároveň byl velkým ctitelem Karla Havlíčka Borovského. Varoval před vznikem samostatného českého státu a přepokládal, že vznikne-li, stane se obětí německé agrese. Patřil k zásadním odpůrcům rakouského centralismu.
Vedle české větve Sternbergu žily od 17. století další větve rodu ve Slezsku a v Uhrách; ty ale do českých poměrů nijak zvlášť nezasahovaly.
Druhá světová válka zastihla Sternbergu jako přesvědčené Čechy. Jejich podpis nalezneme na prohlášení české šlechty z roku 1939. V té době vlastnil hrabě Jiří Douglas (1888 – 1965) statek a hrad Český Šternberk a Březinu. V roce 1948 mu byl jeho majetek zkonfiskován, ale jako jedinému příslušníku české aristokracie mu bylo umožněno působit ve funkci kastelána na svém vlastním hradě Českém Šternberku.
Po roce 1989 byl Český Šternberk i Březina vydány jeho synovi hraběti Zdenkovi ze Sternbergu (*1923).
Hlavní sídla rodu v českých zemí:
Český Šternberk, Ječniště, Březina, Častovice, Zásmuky, Pohořelice
Hlavní sídla rodu v českých zemí:
Český Šternberk, Ječniště, Březina, Častovice, Zásmuky, Pohořelice