Český panský rod pochází ze Smiřic u Hradce Králové, kde se uvádí počátkem 15. století. Vzestup chudého vladyckého rodu Smiřických ze Smiřic mezi politicky vlivné rodiny na začátku 15. století vzbudil méně pozornosti než zánik téhož rodu, mezitím povýšeného do panského stavu, o dvě století později. To už se Smiřičtí zapsali do povědomí současníků svým bohatstvím i politickým vlivem.
Jan, v roce 1420 se o něm hovoří jako o jednom z pražských husitských hejtmanů. V roce 1421 byl hejtmanem Pražanů na Mělníce. Dva roky poté byl na Svatohavelském sněmu zvolen za jednoho ze zemských hejtmanů. V září 1427 se svým neúspěšným pokusem dobýt husitskou Prahu postavil již plně na protihusitskou stranu. Pak ničil Litoměřicko patřící Pražanům. Nakonec se otevřeně přidal k Zikmundovi. Na katolické straně se mu dále dařilo získávat další majetek, který si po porážce radikálního husitského křídla v bitvě u Lipan pojistil svou blízkou přítomností na dvoře císaře Zikmunda. Roku 1440 byl hejtmanem Boleslavského kraje. Získal velký majetek v severních Čechách, kde mu patřily Bezděz, Houska, Helfenburk a Roudnice.
Jiří z Poděbrad jej jako zemský správce obvinil ze zrady a roku 1453 byl z rozhodnutí vladařské rady království sťat.
Jiří z Poděbrad jej jako zemský správce obvinil ze zrady a roku 1453 byl z rozhodnutí vladařské rady království sťat.
V průběhu 16. století získali podnikaví a schopní Smiřičtí značný majetek, roku 1554 byl rod povýšen do panského stavu. Počátkem 17. století držel rod, rozdělený na několik větví, nejrozsáhlejší pozemkový majetek v království, do něhož spadaly desítky hradů a měst ve středních a severovýchodních Čechách.
Albrecht Jan byl jedním z vůdce stavovského povstání. Podílel se na defenestraci, která byla sjednána v jeho paláci. Jeho ambice byly tak vysoké, že se uvažovalo i s jeho volbou za českého krále. Zemřel však náhle roku 1618 a jím vymřel rod Smiřických de facto po meči, neboť jeho jediný žijící bratr byl nesvéprávný.
O obrovské dědictví rodu vedly spor sestry Eliška Kateřina a Markéta Saloména Slavatová. Při projednávání sporu vyhodila Eliška Kateřina 1.2.1620 jičínský zámek do povětří a zahynula v jeho troskách spolu se svým švagrem Slavatou.
Protože se Markéta Slavatová po Bílé hoře uchýlila do ciziny, zmocnil se po porážce povstání dědictví Smiřických vzdálený příbuzný Albrecht z Valdštejna, který se "ujal" nesvéprávného Jindřicha Smiřického († 1630).