Hraběcí rod z nizozemského města Breda, v 15. století sídlící v Braniborsku, jehož členové se uvádějí od pol. 16. století v Čechách na Chodové Plané.
Stará dolnorakouská šlechta z 13. století. Do stavu svobodných pánů byli povýšeni v roce 1605 a do říšského hraběcího stavu v roce .
V Čechách se objevují na počátku třicetileté války.
Wolf Jiří získal za služby v císařském vojsku z konfiskací Křešín a Lukavec na Pacovsku.
František Eusebius, povýšený roku 1645 do hraběcího stavu, koupil Miličín. Zastával funkci místokancléře Království českého a později byl vyslancem ve Španělsku.
Také další členové rodu měli významná postavení u císařského dvora.
Jan Šebestián, rada dvorské komory. Vlastnil kromě jiných statků Rabštejn nad Střelou a Vintířov.
Z jeho mnoha synů byl František Karel od roku 1720 nejvyšším královským ministrem.
Na konci 19. století byl známou osobností hrabě Emanuel Pötting-Perssing (1819 – 1898), kněz, olomoucký probošt a zakladatel vzdělávacího ústavu pro dívky.
Potomci jiné větve rodu, sídlící v letech 1718 – 1769 na panství Nalžovy, se dožili počátku 20. století. Část rodu žila na jižní Moravě, v Brně a ve Znojmě.
František Eusebius, povýšený roku 1645 do hraběcího stavu, koupil Miličín. Zastával funkci místokancléře Království českého a později byl vyslancem ve Španělsku.
Také další členové rodu měli významná postavení u císařského dvora.
Jan Šebestián, rada dvorské komory. Vlastnil kromě jiných statků Rabštejn nad Střelou a Vintířov.
Z jeho mnoha synů byl František Karel od roku 1720 nejvyšším královským ministrem.
Na konci 19. století byl známou osobností hrabě Emanuel Pötting-Perssing (1819 – 1898), kněz, olomoucký probošt a zakladatel vzdělávacího ústavu pro dívky.
Potomci jiné větve rodu, sídlící v letech 1718 – 1769 na panství Nalžovy, se dožili počátku 20. století. Část rodu žila na jižní Moravě, v Brně a ve Znojmě.