Knížecí rodina Paarů pochází původem z italské Lombardie, kde jsou její předkové podle legendy zmiňováni již ve 12. století, spolehlivě jsou doloženi ovšem až v polovině století patnáctého, kdy žil Zenio Scurino. Rodové jméno bylo později odvozeno od císařem darovaného hradu a městečka de Paare. Do 15. století patřili mezi nevýrazné rody, tudíž se o nich nedochovalo příliš zmínek. Od 15. století se Paarové rozdělili do dvou větví, z nichž mladší se věnovala poštovnictví a dobyla si o ně velikých zásluh.
V 15. století se Martin stal nejvyšším poštmistrem v Uhrách, jeho syn zastával stejný úřad v Nizozemsku. Druhý Martinův syn, Jan, zakoupil poštmistrovství od arciknížete Karla ve Štýrsku.
Rod zbohatl v pobělohorském období, kdy se v Čechách dokázal přiživit na majetku, který Habsburkové konfiskovali svým politickým odpůrcům z řad české nekatolické šlechty. Díky obratné sňatkové politice si Paarové neustále vylepšovali své postavení na společenském žebříčku.
Jan Kryštof, pokračoval v rodinné tradici, v roce 1624 obdržel dědičné nejvyšší poštmistrovství v Uhrách a v Čechách (kromě Slezska), v roce 1629 pak ve vnitrorakouských zemích a v roce 1630 ve Slezsku. Od té doby, kdo byl nejstarším, psal se nejvyšším dědičným poštmistrem, ostatní jen dědičnými poštmistry. Znamenalo to pro něj velmi výnosný obchod, na kterém značně zbohatl. Císař Ferdinand II. rodu v roce 1623 potvrdil panský stav pro Říši a polepšil erb. Trvale se usadil v Čechách, kde koupil Měcholupy a Veletice. Časem se rodové panství rozrostlo o Zdechovice, Bechyni či Vysoké Veselí.
Karel, povýšil v roce 1636 do stavu říšských hrabat. V roce 1651 obdržel povolení k sňatku s Františkou Polyxenou ze Švamberka. S ní vyženil Kestřany. V roce 1652 obdržel inkolát v Čechách a majestátem ze 14. ledna 1654 byl jeho hraběcí stav potvrzen i pro České země. Ve stejném roce obdržel také od císaře důstojenství palatinské. Protože smrtí Adama ze Švamberka rod Švamberků vymřel, získal do svého erbu i erb Švamberků (1665). Dal si jej na čestné místo na štítek položený uprostřed erbu.
Josef Ignác, mladší syn Karla, byl ve službách dvorských u Josefa I. a jeho manželky. Byl ženatý s M. Annou Františkou z Valdšteina, která držela od roku 1717 Budišov na Moravě.
Quido Josef Osvaldvedlejší, syn Josefa Ignáce, v roce 1746 bezdětný umírá a s ním vymírá vedlejší linie rodu.
Karel Josef (1654 - 1725), starší syn Karla, byl c. k. radou a rytířem zlatého rouna. V roce 1720 podstoupil "Důchod nejvyššího poštmistrovství" dvorské komoře. Rodu zůstal titul "Nejvyšší říšský dvorský a generální dědičných zemí poštmistr" (po roce 1806 slovo "říšský" odpadlo). Byl ženatý s M. Renatou ze Šternberka. V roce 1722 kupuje Zdechlovice.
Jan Leopold (1693 – 1741) držel Zdechovice a s M. Terezií ze Šternberka vyženil Bechyni, Smiřice a Vysoké Veselí a založil tak nynější bohatství.
Jan Václav (1729 - 1792) byl v roce 1769 císařem povýšen do stavu říšských knížat. Jeho plný titul zněl: „Jan Václav, Svaté říše římské kníže von Paar, svobodný pán na Hartbergu a Krottensteinu, pán panství Bechyně, Kardašovy Řečice, Zdechovic, Jeřic, Veselí a Vršovic v Čechách, dále Hartbergu a Steinu ve Štýrsku, velkokřižník řádu svatého Štěpána, jeho královského apoštolského Veličenstva skutečný tajný rada, komoří, nejvyšší říšský dvorský poštmistr a vrchní poštmistr v dědičných zemích etc.“. Knížecí titul zůstával dědičně vyhrazen vždy jenom pro prvorozeného syna, všichni ostatní Paarové se museli nadále spokojit s hraběcím titulem.
Po Janu Václavovi následovali jako představitelé knížecího domu:
Václav (1744-1812), přikoupil v roce 1793 ke Kardašově Rečici Pluhový Žďár; oženil se s kněžnou M. Antonií z Liechtensteina,
Jan Karel (1773-1819), bojoval v letech 1788 – 89 s Turky jako hejtman, v letech 1792 – 96 v Nizozemsku, na Rýně a v Italii. V roce 1797 stal se majorem, vybojoval si v bitvě u Legnana kříž vojenského řádu M. Terezie. V roce 1809 byl těžce raněn u Ogruně. Poté se plně oddal správě svých panství, k nimž přikoupil Dražič,
Karel (1806-1881), přikoupil v roce 1825 Opařany, oženil se s kněžnou Idou M. Leopoldinou z Liechtensteina. Získal řád zlatého rouna,
Karel Jan Václav (1834-1917), drží Bechyni, Opařany, Kardašovu Řečici a Vysoké Veselí,
Alfons (1903-1979), Alfons Václav (*1932).
Václav (1744-1812), přikoupil v roce 1793 ke Kardašově Rečici Pluhový Žďár; oženil se s kněžnou M. Antonií z Liechtensteina,
Jan Karel (1773-1819), bojoval v letech 1788 – 89 s Turky jako hejtman, v letech 1792 – 96 v Nizozemsku, na Rýně a v Italii. V roce 1797 stal se majorem, vybojoval si v bitvě u Legnana kříž vojenského řádu M. Terezie. V roce 1809 byl těžce raněn u Ogruně. Poté se plně oddal správě svých panství, k nimž přikoupil Dražič,
Karel (1806-1881), přikoupil v roce 1825 Opařany, oženil se s kněžnou Idou M. Leopoldinou z Liechtensteina. Získal řád zlatého rouna,
Karel Jan Václav (1834-1917), drží Bechyni, Opařany, Kardašovu Řečici a Vysoké Veselí,
Alfons (1903-1979), Alfons Václav (*1932).
Počátkem 20. století Paarové vlastnili v Českém království panství a statky o úhrnné výměře 14.202 hektarů. Konkrétně se jednalo o Bechyni, Dražíč, Vysoké Veselí, Kardašovu Řečici, Opařany, Pluhový (dnes Pluhův) Žďár a Volanice. Hlava rodu, kníže Karel Paar, sídlil ve Vídni, v létě pobýval převážně na Bechyni a v Kardašově Řečici.
Přestože Paarové se orientovali výrazně pročesky, poměrně tvrdě dolehla na jejich državy poválečná pozemková reforma, která například zcela zlikvidovala druhé největší panství Kardašovu Řečici.
Přestože Paarové se orientovali výrazně pročesky, poměrně tvrdě dolehla na jejich državy poválečná pozemková reforma, která například zcela zlikvidovala druhé největší panství Kardašovu Řečici.
Rovněž v letech 1938-1939 zastával kníže Alfons striktní pročeská stanoviska, což mu přivodilo později mnoho problémů ze strany německých okupačních úřadů. Brzy po nástupu komunistů k moci v Československu přišla knížata Paarové i o zbytek majetku v Čechách, nicméně po roce 1989 se dočkala restitucí. Hlava rodu žije nyní ve Švýcarsku, další členy rozvětvené rodiny bychom nalezli také v Rakousku anebo v Itálii.
Původním erbem rodu byl dělený štít, nahoře stříbrný s červeným býkem a dole šestkrát zlatě a modře kosmo pruhovaný. Klenotem byl červený býk, rostoucí z korunky. Panský stav byl Paarům udělen roku 1531 a záhy došlo k prvnímu polepšení - dosavadní erb byl čtvrcen s černou orlicí ve zlatém poli. Roku 1623 byla orlice čtvrcena jen se zlatým polem, v němž byly tři modré modré kosmé pruhy a celý štít položen na hruď říšského orla. Roku 1665 pak byl přidán srdeční štítek s erbem rožmbersko-švamberským, když na Paary přešlo dědictví tohoto rodu. Po povýšení do knížecího stavu roku 1769 byl ještě do středu štítu přidán kůl, dělený červeně a zlatě, se čtyřmi zlatými korunkami. Vyobrazení erbu odpovídá stavu v letech 1665 - 1769.
Paarové byli byli spojeni příbuzenskými svazky s Švamberky, Šternberky, Liechtensteiny, Windischgrätzi, Valdsteiny ad.