Bechyně z Lažan

Slezský rod, jehož potomci se usadili počátkem 15. století v Čechách.
Z hlediska stavovského zařazení prodělal rod zajímavé peripetie: z panské stavu klesl do vladyckého a opět povýšil.
Původní erb měl na stříbrném štítě tři červené kapry, při druhém povýšení k nim jako štítonoši přibyli dva diví muži.

Jindřich Lefl z Lažan, původně ze Seidlitz, se při svém příchodu do Čech dobře uvedl u krále Václava IV. s stal se jeho oblíbencem. Držel v Čechách hrady Bechyni, který vyměnil za Náchod, ale i hrad Krakovec u Rakovníka, kde roku 1414 poskytl útočiště Janu Husovi a krátce Okoř. Dlouhou dobu hájil královy zájmy jako vratislavský hejtman ve Slezsku.
Zajímavé jsou náboženské proměny Jindřichovy: nejprve byl příznivcem královým, později Husovým, ale nakonec bojoval na straně Zikmunda proti husitům v známé bitvě na Vyšehradě v roce 1420, kde utrpěl smrtelné zranění. U jeho úmrtního lože zase stál kališnický kněz.

Jindřichovi synové Hynek a Jan později některé zděděné statky rozprodali a koncem 15. století se rod rozdělil na dvě hlavní větve, podle panství Bernartice a Pičín. Majetek se různě dělí mezi další členy rodu a spíše se vytrácí.
Sedm členů rodu bylo stiženo pobělohorskými konfiskacemi.
Teprve František Karel napravuje předchozí pád rodu tím, že je opět povýšen v roce 1712 do panského stavu. Získal Liteň a v držení rodu je rovněž Rozsochatec, Třebešice, Vilímovice, Pavlov ad.

V 19. století se rod tak rozkošatí, že je těžké sledovat osudy jeho členů.
Rod Bechyňů z Lažen se spojil příbuzenskými svazky s Čebelickými ze Soutic, Koci z Dobrše, Kolovraty, Valdštejny, Radeckými z Radče ad.