z Landštejna

Starý český panský rod erbu stříbrné růže, který pochází z jedné z četných větví Vítkovců. Původně sídlila v Třeboni a když na konci 13. století získala na Jindřichohradecku pevný hrad Landštejn, změnila si podle něho svůj rodový přídomek.
Erbovním znamením je stříbrná pětilistá růže v červeném poli.
Čtvrtý syn Vítka Prčického, předka všech Vítkovců, Vítek Klokot (1220-?) měl čtyři dcery a tři syny, kteří se přičinili o rozvětvení rodu
Sezima pravděpodobně získal v druhé polovině 13. století Landštejn.
Ojíř a Vítek se proslavili na počátku následujícího století jako neohrožení válečníci. Vítek přispěl za obléhání Prahy míšeňským vojskem v roce 1309 k vypuzení Jindřicha Korutanského ze země.
jeho syn Vilém († 1356) byl hejtmanem na Moravě a od roku 1351 nejvyšší purkrabím. Byl oddaným spolupracovníkem Karla IV. I jeho otce Jana Lucemburského. Za vlády Viléma probíhala válka dvou růží, krvavý spor pánů z Landštejna se sousedními pány z Hradce nakonec řešil roku 1354 sám císař Karel IV. Vilém během této války podlehl na následky zranění v bitvě.
Hlavní větev pánů z Landštejna vyhasla koncem 14. století. Z vedlejší větve Svitáků z Landštejna vynikl Mikuláš (1454 – 84), nejvyšší písař a královnin maršálek; sídlil na hrádku Tuchorazi.
Zubové z Landštejna přesídlili v 15. století na Moravu.
Pánové z Landštejna vytvořili na jihu Čech řadu pevných hradů a získali četná panství. K Třeboni a Landštejnu připojili Trhové Sviny, Bystřici, Lomnici, Lipnici, Veselí, Žaleč, ale i statky na Rakovnicku a moravská větev měla statky na Kroměřížsku.
Rod vymřel roku 1612 Vilémem hejtmanem Nového Města pražského.
Příbuzenskými vztahy byli pánové z Landštejna spojeni s pány z Donína, z Dubé, z Kopidlna, Valdštejny, Týřovskými, Mladoty ze Solopysk ad