Krajíř z Krajku

Starý panský rod pocházející z Kraňska a k nám se dostali koncem 14. století a úplně tu zdomácněli.
Jednoduchý erb je pokosem rozdělený na červenou a bílou polovinu.
Předkové rodu vlastnili Grafenstein v Korutanech a statky v Kraňsku, např. Bled.
V Čechách se první připomíná Konrád, který se do země dostal jako dvořan Václava IV. A získal tu v roce 1381 hrad Landštejn a panství Bystřici. Zastával úřad nejvyššího hofmistra.
Lipold sídlící na Landštejně bojoval urputně s husity, kteří mu roku 1420 vypálili Bystřici.
Později Krajířové přikoupili Dačice a Bílkov. Členové rodu sloužili jako zemští hejtmané v Čechách i Korutanech a koncem 15. století se rozdělili do dvou větví: bystřické a boleslavské.
Z první katolické větve zastával důležité úřady za Ferdinanda I. Volfgang
, nejprve hejtman bechyňského kraje, potom v letech 1537 – 42 nejvyšší kancléř a dalších dvanáct let nejvyšší purkrabí. Sídlil na Landštejně, Bystřici a Dačicích.
Druhá větev se naopak přiklonila k české reformaci a podporovala jednotu bratrskou.
Johanka zdědila Mladou Boleslav, Brandýs, Hrubý Rohozec a Michalovce (celé jmění této větve). Z Mladé Boleslavi učinila potom jedno z center jednoty bratrské. Také syn jejího bratra Konráda Arnošt, veřejně přestoupil na bratrskou víru, podporoval jednotu, ale přišel o velkou část majetku po potlačení stavovského odboje v roce 1547.
Obě větvě vymřely koncem 16. století.
Krajířové z Krajku byli spojeni příbuzenskými svazky s Žerotíny, Tovačovskými z Cimburka, Šelmberky, Švihovskými z Rýzmberka, Beřkovskými z Boskovic ad.