Český panský rod, odnož starého rodu z Vlašimi. Mají s nimi i společný erb, dvě červené supí hlavy na stříbrném štítu.
Rod rytířů z Vlašimi se objevuje i prosazuje již na počátku 14. století, kdy se vyznamenali ve válečných výpravách krále Jana Lucemburského.
O století později se rod rozděluje na několik samostatných větví.
Písař královské komory Pavel z Vlašimi, bratr druhého pražského arcibiskupa a rádce Karla IV. Jana Očka z Vlašimi, zakoupil hrad Jenštejn severovýchodně od Prahy a stal se zakladatelem samostatného rodu, nazývajícího se z Jenštejna.
Písař královské komory Pavel z Vlašimi, bratr druhého pražského arcibiskupa a rádce Karla IV. Jana Očka z Vlašimi, zakoupil hrad Jenštejn severovýchodně od Prahy a stal se zakladatelem samostatného rodu, nazývajícího se z Jenštejna.
Jan z Jenštejna (1350 – 1400), vzdělanec a básník, díky otcově bohatství i jeho vlivu již jako velmi mladý získal četné církevní prebendy, které mu umožnili studovat nejen v Praze, ale i v Bologni a Paříži. V petadvaceti letech byl už míšeňským biskupem a krátce nato v roce 1378 i pražským arcibiskupem. O dva roky později se stal kancléřem Václava IV. S rostoucí mocí se dostával do sporů se svým okolím. Nakonec se dostal i do sporu se samotným králem, jehož hněv stál život generálního vikáře a Janova spolupracovníka Jana z Pomuku (Nepomuku).
Vznesl na krále žalobu u papeže, když ale nebyla vyslyšena, vzdal se v roce 1396 arcibiskupského úřadu a o rok později se vydal do Říma, kdy za tři roky umírá jako poslední člen rodu, který v krátkosti zaznamenal velký společenský a politický vzestup, ale ještě rychleji zhasl.
Vznesl na krále žalobu u papeže, když ale nebyla vyslyšena, vzdal se v roce 1396 arcibiskupského úřadu a o rok později se vydal do Říma, kdy za tři roky umírá jako poslední člen rodu, který v krátkosti zaznamenal velký společenský a politický vzestup, ale ještě rychleji zhasl.