Prastarý hraběcí a knížecí rod, který se v Čechách nikdy trvale neusadil. Přesto se několik jeho příslušníků objevilo v Českých zemích a zapsalo se do jejich dějin.
Počátek rodu sahá do počátku 12. století. Krátce nato se rod rozdělil nejprve do dvou větví, Hohenlohe-Brauneck a Hohenlohe-Weikersheim. Zatímco první větev v 15. století vymřela, druhá se dělila dále na větev Neuenstein a Waldenburg. Obě větve se dále dělily.
Prvním příslušníkem rodu, který zasáhl do českých dějin, byl Georg Friedrich von Hohenlohe-Weikersheim (1568 – 1645), hrabě z protestantské větve rodu. Sňatkem s českou šlechtičnou Evou z Waldsteina se stal inkolovaným příslušníkem Českého království. A v roce 1612 byl císařem Matyášem povýšen do hraběcího stavu. V době stavovského povstání v letech 1618 – 1620 byl důvěrníkem krále Fridricha Falckého a jedním z vrchních velitelů stavovského vojska. Po Bílé hoře uprchl ze země a veškerý majetek mu byl zabaven. Po třech letech byl, hrabě omilostněn a v roce 1623 byl jmenován císařským tajným dvorním radou. Zemřel jako bezdětný.
Na dlouhou dobu pak rod v Čechách nežil.
Na dlouhou dobu pak rod v Čechách nežil.
V Českých zemích se objevil až Joseph Christian von Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (1740 – 1817), od roku 1795 vratislavský biskup. Zahájil reformu školství a podporoval nadané studenty a umělce. Založil několik nových škol. Rozšířil výrobu železa v Železné. Podporoval pruského krále, ale po rozhodnutí o sekularizaci katolického církevního majetku na Prusko zanevřel a přesídlil na panství v rakouské části Nisy a trvale se usídlil na zámku Jánský vrch nad městem Javorníkem.
Dalším příslušníkem rodu byl kníže Philips Ernst Maria Fürst von Hohenlohe-Schillingsfürst (1853 – 1953), byl demokratické smýšlení a národnostně velmi snášenlivý. Věnoval se dobročinným aktivitám, založil nadaci na podporu školství a vzdělání. Když v roce 1904 trpěl poděbradský zámek a celé okolí katastrofálním nedostatkem vody, rozhodl se kníže najít potřebný pramen. V hloubce 96 metrů narazili 1. srpna 1905 na pramen-velmi kvalitní minerální pramen, který založil novou slávu města Poděbrad jakožto lázní.
Příslušník větve Hohenlohe-Langenburg, princ Ludwig (1823 – 1866) vlastnil statky a zámky Červený Hrádek u Chomutova a Herálec., který byl novogoticky přestavěn do romantické podoby. Princ Ludwig zemřel na následky zranění z bitvy u Hradce Králové.
Princ Max Egon (1897 – 1968) se výrazně angažoval v sudetoněmeckém hnutí před počátkem druhé světové války. Zprostředkoval setkání představitelů Henleinovy Sudetoněmecké strany s anglickým lordem W. Runcimanem v roce 1938. Po válce odešel do Španělska, země své manželky.