Hodický z Hodic

Starý moravský původně vladycký později panský a hraběcí rod pochází z tvrze Hodice na Jihlavsku.
Původní erb měl v jednom červeném poli stříbrný roh a naopak. Po povýšení se dostal do srdečního štítku a ve znaku přibyl červený lev ve stříbrném poli a opět naopak stříbrný lev do červeného pole.
První Hodičtí se objevují ve 14. století, kdy za předka rodu je považován Pešek, ale výrazněji na sebe upozorňuje až Václav, který doprovázel krále Ladislava na cestě do Uher v roce 1457. Václav byl krumlovským hejtmanem a vlastnil Oslavany, Plaveč, Miroslav.
Syn Jiří , sídlící na zámku Plavči u Znojma, se proslavil jako císařský generál v bojích proti Turkům. Za své vojenské zásluhy získal roku 1604 panský stav. Rok nato, jako jeden z velitelů moravského vojska, uchránil Moravu před vpádem Uhrů. Ve sporech mezi Rudolfem a Matyášem se přidal na stranu Matyášovu.
Jeho syn Zdeněk,se přidal na stranu stavů, po porážce odešel k švédskému vojsku, kde dosáhl hodnosti generála. Byly zabrány statky Miroslav a Olbramovice. Padl roku 1641.
Po roce 1620 mnozí Hodičtí ztratili v konfiskacích majetek, někteří se vystěhovali (Uhry, Slezsko), ale i propluli úskalím konfiskací doma.
Jiří Maxmilián, císařský vojenský komisař ve Slezku, získal roku 1641 hraběcí titul. Při této příležitosti se rodu dostalo polepšení erbu. Získal Slezské Rudoltice, Jindřichov a Bílou Vodu.
Tato větev se rozdělila na dvě hraběcí odnože: hodicko-olbramovickou a hodicko-rudoltickou. První vymřela koncem 18. století, druhá existuje jako Hoditz-Polzer ve Slezsku snad dodnes.
Hrabě Josef Vojtěchnejdříve sloužil v pruském vojsku, pak se usadil na svém sídle ve Slezských Rudolticích, severně od Krnova, kde upravil zámek v pohodlné sídlo a v parku nechal postavit různé romantické stavby, na čtyři tisíce vodních hříček,v noci krajinu osvětloval ohňostroji. Přijímal tu návštěvy z celé Evropy, např. pruského krále Fridricha II.
Hodičtí z Hodic byli příbuzenskými svazky spojeni s Trčky, Doníny, Trauttmansdorffy ad.