Hesenský kurfiřt Friedrich Wilhelm (1802 – 1875) vstoupil v roce 1831 do morganatického sňatku s rozvedenou Gertrudou Lehmanovou, rozenou Falkensteinovou (1803 – 1882). Několik měsíců po svatbě využil svého práva suverénního vladaře a povýšil svou manželku na hraběnku „von Aschaumburg“ s právem na oslovování „Osvícenosti“. V roce 1853 svou ženu opětovně povýšil, tentokrát na kněžnu „von Hanau“. Šel tak ve stopách svého otce kurfiřta Wilhelma II. (1777 – 1847), který obdobným způsobem nobilitoval svou milenku a druhou ženu Emilii von Reichenbach-Lessonitz.
Kurfiřt Friedrich Wilhelm byl jako vládce velmi konzervativní, odmítal liberalizaci hesenské vnitřní politiky a orientoval se na Rakousko proti Prusku. Prusko však využilo nespokojenosti hesenského obyvatelstva a porážky Rakouska v roce 1866. Hesensko bylo obsazeno, přivtěleno k Prusku a kurfiřt Friedrich Wilhelm zajat. Od té doby žil v Praze a na zámku v Hořovicích, který koupil v roce 1852. Stále protestoval proti zabrání své země, což mu vyneslo další perzekuce z pruské strany a zabavení veškerého majetku v Hesensku.
V roce 1853 byl jeho ženě a dětem udělen rakouský knížecí stav se jménem Hanau und zu Hořowitz a později právo na oslovování „Jasnosti“. Kurfiřt Friedrich Wilhelm měl s Gertrudou celkem devět dětí. V proslulých hořovických železárnách vyl vyroben u příležitosti pražské Jubilejní výstavy známý „Hanavský pavilon“.
Posledním majitelem hořovického zámku byl Friedrich Wolhelm Heinrich (* 1900), který užíval titulu kníže von Hanau, hrabě von Schaumburg.