Hraběcí rod z nizozemského města Breda, v 15. století sídlící v Braniborsku, jehož členové se uvádějí od pol. 16. století v Čechách na Chodové Plané.
Tři členové rodu bojovali v třicetileté válce na císařské straně. Dva z nich padli v bitvách se Švédy.
Třetí Jan Rudolf bojoval v bitvě na Bílé hoře ve vojsku katolické ligy pod velením bavorského kurfiřta, později bojoval i v dalších významných střetnutích jako byla roku 1632 bitva u Lützenu. Roku 1634 zůstal stranou Valdštejnových vyjednávání se Švédy a proto se jej vévodův pád nijak nedotknul a lemberské panství získal do dědičného vlastnictví. V roce 1634 byl povýšen do panského stavu. Roku 1637 byl povýšen na podmaršálka, svobodného pána a současně získal český inkolát.
Třetí Jan Rudolf bojoval v bitvě na Bílé hoře ve vojsku katolické ligy pod velením bavorského kurfiřta, později bojoval i v dalších významných střetnutích jako byla roku 1632 bitva u Lützenu. Roku 1634 zůstal stranou Valdštejnových vyjednávání se Švédy a proto se jej vévodův pád nijak nedotknul a lemberské panství získal do dědičného vlastnictví. V roce 1634 byl povýšen do panského stavu. Roku 1637 byl povýšen na podmaršálka, svobodného pána a současně získal český inkolát.
V roce 1674 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Z té doby pochází polepšení erbu, na němž k původnímu znamení rodu, válečnému žebříku, přibyl do čtvrceného štítu korunovaný bílý kozel stojící na červeném cimbuří věže a středový černý štítek se zlatými iniciálami CM a zlatou císařskou korunou na červené podušce. K původnímu klenotu, lva, přibyly další dva – s korunovanou orlicí a s kozlem.
Rod, jehož členové vynikli krutostí ke svým poddaným, se v 2. pol. 19. století vystěhoval z Čech.