Rod Auerspergů je typickým rakouským šlechtickým rodem, jehož devízou byla vždy loajalita habsburskému domu. Císařskému rodu sloužili jako vojáci a politici. Do Čech přišli poměrně pozdě a i zde věrně hájili zájmy monarchie proti všem snahám českých opozičních politiků.
Auerspergové pocházejí z Kraňska (tj. dnešní Krajiny v Jugoslávii) a jejich původním sídlem byl snad hrad zvaný slovansky Turjak. Podle jiných pramenů pochází rod ze Švábska a nejstarší doklady jsou údajně datovány rokem 1067. V 17. století se rod rozdělil na hraběcí a knížecí linii. Obě se zapsaly, různým způsobem, do českých dějin.
Získali Auerspergové získali četná vyznamenání od vládnoucích Habsburků a dosáhli významných vojenských, politických i společenských úspěchů.
Slavným vojevůdcem byl například Ondřej Auersperg. Bojoval v 16. století v tureckých válkách a získal přezdívku „křesťanský Achilles“. V roce 1563 se mu podařilo porazit šestkrát silnější tureckou přesilu a zahnat bosenského pašu Hasana na útěk.
Obratným politikem byl Jan Weikhard Auersperg (1615-1677), tajný rada a oblíbenec císaře Ferdinanda III. Byl to velmi inteligentní a pilný úředník, zároveň však příliš ctižádostivý a žárlivý, takže měl mnoho nepřátel. Podařilo se mu získat četné statky, například celé slezské vévodství minsterberské.
V Čechách se Auerspergové usadili v polovině 18. století a získali (roku 1744) sňatkem Karla Josefa Antonína Auersperga (1720-1800) s Marií Josefou z Trautsohnu (1724-1792) četné majetky dědictvím po vymřelých hrabatech z Trautsohnu. Hlavním sídlem Trautsohnů byla Vlašim. Karlův bratr Jan Adam († 1795) zase sňatkem s hraběnkou Marií Kateřinu Schönfeldovou získal panství Žleby a Nasavrky.
Obecnému trendu české šlechty, zemskému patriotismu 18. století, se nevyhnul ani hrabě Josef Karel Auersperg (1767-1829) (z hraběcí linie), osvícenec, známý mecenáš, svobodný zednář a přítel věd. Dlouhou dobu se věnoval státní správě působil po roce 1792 jako apelační rada v Haliči, od roku 1800 v Čechách a o několik let později jako nejvyšší komoří na Moravě a ve Slezsku.
Vojenskou kariéru ve službách vídeňského dvora si zvolil Karel Auersperg (1750—1822). Nejprve se vyznamenal v bojích s Turky, později byl zajat francouzskou armádou v Nizozemí a dva roky vězněn. Po návratu do Rakouska velel obraně Vídně. V roce 1805 však naivně uvěřil napoleonským důstojníkům, kteří s ním naoko uzavřeli mír, a nedal strhnout most přes Dunaj. Francouzi pochopitelně příměří neobdrželi, most přešli a obsadili druhý břeh. Za to byl vojenským soudem odsouzen k uvěznění v pevnosti, ale císař jej omilostnil.
Vojenskému řemeslu se celý život věnoval také hrabě Maxmilián Auersperg (1771-1850). Zpočátku bojoval v tureckých balkánských válkách a zúčastnil se dobývání Bělehradu, později v bojích s Napoleonem, stál v čele kyrysnického pluku. Ve slavné „bitvě národů“ u Lipska prokázal obzvláštní statečnost a byl vyznamenán Řádem Marie Terezie a povýšen na generálmajora.
Jméno tohoto rodu je také těsně spjato s chovem koní v Čechách. Vincent Karel Auersperg (1812-1867) vybudoval ve východočeských Slatiňanech jedno z nejvýznamnějších středisek pro výcvik překážkových koní v Rakousko –Uhersku. Shromáždil zde také bohaté sbírky všeho, co se týkalo koní. Díky tomu je dnes ve slatiňanském zámku umístěno Hipologické muzem. Svůj další zámek Žleby u Čáslavi, dal Vincent Karel Auersperg přestavět v rytířském romantickém slohu. V zámku zřídil „rytířský sál“, „rytířský salon“, kabinet třicetileté války“ a další „středověké“ a „renesanční“ místnosti.
Pro české země byl nejvýznamnějším členem tohoto rodu Karel Vilém Auersperg (1814-1890), známý spíše pod španělským jménem Carlos, poslanec českého sněmu, pozdější předseda vlády a nejvyšší maršálek Království českého. Karel Auersperg zvaný také „první kavalír říše“, se ve 40. letech 19. století rozhodně postavil na obranu ústavních práv českých zemí a českého sněmu. Později se z původního obránce českých autonomistických požadavků stal neméně bojovný a zarputilý nepřítel české politiky jednoznačný centralista.
Obdobně nepřátelský české straně byl i jeho bratr Adolf Vilém Auersperg (1821-1885). Po krátké vojenské kariéře se začal věnovat politice. Jako politik nebyl sice příliš schopný ale v žádném případě mu nechyběla rozhodnost, odvaha a vojenská ráznost, strohost a přímočarost. Tento zapřisáhlý centralista vynakládal skutečně mnoho sil, aby poškodil zájmy Českého království. Jako ministr vnitra likvidoval se zřejmou záští jakékoliv projevy české opozice a pronásledoval české politické aktivisty.
Za druhé světové války se Auerspergové zcela přirozeně podle rodinné tradice hlásili k německé národnosti. Někteří z nich za války zahynuli, například Wolf Auersperg (1919-1942) jako velitel letky na východní frontě. V roce 1945 je tedy čekal nekompromisní odsun. Dnes žijí příslušníci této rodiny v Německu, Rakousku, USA a Argentině.
Hlavní sídla rodu v Čechách:
Žleby, Slatiňany, Vlašim
Hlavní sídla rodu v Čechách:
Žleby, Slatiňany, Vlašim