28. června - 4. července 2008

Člověk, který jako první použil místo oštěpu nadávku,
se stal zakladatelem civilizace.

Freud

Prázdninovou akci někam do tepla jsme naplánovali při listopadové procházce v okolí Čertových hlav. Slovo dalo slovo a v našich hlavách se začala rodit reálná podoba týdne v Chorvatsku. Nejspíš v Poreči. Během následujících měsíců se akce potvrzovala a zase odkládala, měnili se účastníci a upřesňoval se jejich počet. Ten totiž měl vliv na počet aut, kterými bychom měli jet. Chvíli to vypadalo na jedno auto, pak na dvě a nakonec jsme se vrátili k původní variantě, že pojedeme jedním autem. Měli jsme jet Mirkovým minibusem. Tím, který nechal v Poděbradech Vaška na holičkách a nedobíjel. Nicméně clubovní automechanik, vozidlo prohlédl, utáhl šroubky a dal nám dobrozdání, že dojedeme. Jen neřekl, jestli myslel i zpátky.

Na cestu do Chorvatska jsme se navzdory všem doporučením vydali v pátek v podvečer. Již na Chodově při výjezdu z Prahy jsme se dostali do kolony. Naštěstí velmi krátké a další cesta zdárně ubíhala. Za zmínku stojí dva momenty. A v obou jsem figuroval já a navigace. Poprvé nastal problém v Rakousku, kdy nás navigace, popletená sjetím z dálnice, naváděla do vesniček a silnic III. třídy. Pomohlo až přepsání cílového místa. To se pak našla a navedla nás na dálnici na Graz.

Podruhé si s námi zalaškovala, opět jsem seděl za volantem, ve Slovinsku v okolí Mariboru. Nepostřehl jsem upozornění na jednu odbočku a nastalo kroužení a najíždění na dálnici směrem na Budapest. To kroužení navigaci dokonale popletlo. Když jsme se podruhé ocitli na dálnici na Budapešť, usoudili jsme, že cesta podle navigace nikam nevede. A tak jsme to na následující odbočce zkusili na opačnou stranu. Opět zvítězil náš smysl pro orientaci a další cesta na chorvatské pobřeží proběhla bez dalších excesů.

V Poreči už na nás čekali. Jen to poněkud pomotali. Zatímco dámská část měla dva dvoulůžkové pokoje, tak na nás čekal jen dvoulůžkový pokoj a sedačka. Ta se dala sice rozložit, ale povlečení v dohledu nebylo. To nám však prozatím nevadilo a po náročné noční cestě jsme padli a odstraňovali spánkový deficit.

Odpoledne, trochu osvěženi spánkem, jsme se vydali na prohlídku města a pláží. Ověřili jsme si, že pláž Pical nabízí všechno, po čem srdce turistovo touží. Čisté moře (prý bylo teplé), netušené výhledy (a nejen na moře), občerstvení a kupodivu i přijatelné pivo. Spokojeni s prohlídkou jsme se vrátili domů a přes snahu o společenský večer jsme brzy zalezli do postelí.

Další den jsme se už věnovali relaxaci na pláži, koupání, opalování a dlouhým procházkám po pobřeží. Večer jsme se po neúspěšné včerejší návštěvě opět vydali do cukrárny u místní výrobny zmrzliny. Předchozí den měli už vymetené pulty a pouze "cuc na špejli". Dnes jsme uspěli. Zmrzlina byla tradičně výborná a ty porce . Po zmrzlině jsme se ještě šli podívat do města. Cestou jsme potkávali taneční soubory, které vystupovaly na zdejším náměstí.

I následující dny probíhaly podobně. Přes den na pláži a ve večerních hodinách procházky po městě. I na večeři jsme si došli. K jídlu jsme si dali různé mořské potvůrky a čevabčičí. Nikdo si nestěžoval, tak to asi nemělo chybu.

Při následné večerní procházce Jana uhranula místního "vystřihovače" profilů. Zatímco on ji něco povídal a vystřihoval, Jana se mu snažila vysvětlit, že žádný vystřihovaný obrázek nechce. Marně. Obrázek se povedl, Jana si byla podobná, ale po zásahu Vaška už nevím, jestli si ho odnesla nebo ne. To mi nějak uniklo při snaze o fotodokumentaci.

Poslední dny jsme se věnovali cestování. Například k výletu přes Limský záliv do Rovinje. V Limském zálivu jsme udělali radost stánkařům, protože jsme u nich nakoupili různě ochucené nápoje. Nabídce ovčích sýrů jsme odolali. Kromě výletu jsme objevovali i další pláže. Například Brulo, pláž u velkého hotelového komplexu. Nebylo to tam špatné. Jen to ležení na šikmém travnatém pobřeží nebylo nic moc.

Za to pláž v Zelené laguně si děti náramně užily. Hlavně díky atrakcím a i pozapomnění plavčíků, kteří jim dopřáli hodinu navíc. Zde byl spíše problém najít dostatečně vysoký a hlavně hustý strom, pod kterým by byl stín. Přeci jen pobyt na sluníčku byl docela nepříjemný. Kupodivu to pálilo. A někoho i spálilo, jak jsme se mohli přesvědčit pohledem na jiné, nenasytně se opalující turisty. Po návratu ze Zelené laguny jsme se večer šli projít po městě. Pak jsme ještě zamířili na naši pláž, kde jsme se chtěli vykoupat při měsíčku.

Poslední den pobytu byl spíš loučící. Sbalili jsme se, věci dali do auta a naposledy odjeli na pláž. A pak už nás čekala jen několikahodinová cesta zpět domů. Tentokrát jsme ji i díky navigaci zvládli na jedničku.

Pro kroniku PeR

Až do dalekého Chorvatska jeli, v moři se koupali a opalovali se:
VaM, PeR, ViM, AjM, PeM, JaM, babička