25. března 2008
Ať děláme cokoliv, má nám záležet na tom,
co děláme, ne na tom, zda nás někdo vidí.
co děláme, ne na tom, zda nás někdo vidí.
Cicero
Protože nám v únoru nevyšla sportovně společenská akce na horách, kterou měl zajistit Mirek, rozhodli jsme se uspořádat v březnu povelikonoční bowlingové sportovní klání. Vašek nám doporučil Smaltovnu v Radotíně, kde to znal, kde jsou celkem rovné dráhy, ale hlavně je zde restaurace a dobře prý v ní vaří.
Ta restaurace byla dost důležitá, protože jsme na tomto setkání chtěli předat Terezce Zvací list do našeho Clubu.
Přesun do Radotína proběhl kupodivu bez komplikací. Ze dvou možností přesunu hromadnou dopravou si všichni, až na mě a Káťu, vybrali vlak. A tak se část sešla na Hlavním nádraží, s další částí se pak setkali ve vlaku a zbytek potkali na nádraží v Radotíně. Tak jednotné dostavení na akci Clubu si asi nikdo nepamatuje.
Sportovní část večera měla vysokou úroveň. Dráhy byly skutečně rovné, a tak jsme si za hody směřující do žlábků mohli stěžovat jen na sebe a svoje nešikovné ruce.
Bowlingové klání zpříjemnil svojí účastí Ota. Bohužel společenské části večera se zúčastnit nemohl. Na dráze nás opět nadchl Martin svým neopakovatelným a osobitým stylem. Mám podezření, že mu kuželky padaly samy ze strachu před neobvyklou razancí jeho hodů. Ale ani sedět za ním nebylo příliš bezpečné. Nikdy se nedalo určit, kterým směrem koule vyletí. Při prudkém kmitu rukou za sebe jsme preventivně všichni uhýbali. Ale ani tato razance a matení soupeřů mu nezajistilo vítězství. To získal Vašek, který nás roznesl na celé čáře. Dokonale tak využil znalost domácího prostředí.
Bowlingové klání zpříjemnil svojí účastí Ota. Bohužel společenské části večera se zúčastnit nemohl. Na dráze nás opět nadchl Martin svým neopakovatelným a osobitým stylem. Mám podezření, že mu kuželky padaly samy ze strachu před neobvyklou razancí jeho hodů. Ale ani sedět za ním nebylo příliš bezpečné. Nikdy se nedalo určit, kterým směrem koule vyletí. Při prudkém kmitu rukou za sebe jsme preventivně všichni uhýbali. Ale ani tato razance a matení soupeřů mu nezajistilo vítězství. To získal Vašek, který nás roznesl na celé čáře. Dokonale tak využil znalost domácího prostředí.
Po trápení na dráze jsme se přesunuli do restaurace. Abychom mohli sedět společně, museli jsme poněkud přemístit stoly v lokálu. Chvíli jsme tápali v jídelním lístku. Ne že bychom se v něm nevyznali, ale nemohli jsme se rozhodnout jen pro jedno jídlo. Vše vypadalo lákavě. Nakonec to vyhrály česnečky, těstoviny a kuřecí steaky. Všichni jsme si jídlo pochvalovali. Vašek měl pravdu, vařili tady výborně.
A po „slavnostní“ večeři jsme se konečně dostali k zlatému hřebu večera a hlavnímu důvodu dnešního setkání. Z pověření Clubu a v zastupování presidenta, který toho času dlel na zahraniční misi, jsem Terezce předal Zvací list do našeho Clubu. Pozvání přijala a slíbila uspořádání akce, takže se máme na co těšit.
Večer značně pokročil a vlakové sportovce začal tlačit čas. Přeci jen noční spojení na Prahu není tak časté. Proto jsme rychle zaplatili, vlaková část spěchala na vlak, já s Natálkou a Káťou k autu.
Všichni jsme teď zvědaví, čím nás Terezka překvapí.
Pro kroniku PeR
Bowlingováho klání a Zvacího listu předání se účastnili:
HaM, KaR, NaR, TeH, MaP, PeR, VaM, ViM a Ota