18. prosince 2007

Na včerejšek nemysli,
dnešek klidně snášej
a zítřka se neboj.
české přísloví



Již několik let jsme Milenou zváni na předvánoční koncert, který se koná na různých místech Prahy. Letos to bylo na historickém místě, a to v Betlémské kapli. Koncert začínal od 19 hodin, a proto jsme byli domluveni s Martinem, který měl pro nás vstupenky, že se sejdeme 18.45 před kaplí.
Když jsme se chvíli před dohodnutým termínem blížili na místo srazu, zpozorovali jsme Martina jak štráduje sem a tam. Když nás uviděl, zjevně se mu ulevilo. Dle jeho sdělení jsme totiž byli první. Hanka a Terezka prý za chvíli také přijdou. Trpělivě jsme čekali. Sice nám bylo divné, Chvíle klidu před stěhováním na druhou stranu sálu kam mizí ty davy lidí, ale Martin nás uklidňoval, že Betlémskou kapli zná, a že stojíme před hlavním vchodem. Ty davy prý míří na nějakou výstavu. Nicméně nám to nedalo a šli jsme vyzkoušet boční vchod. Přitom jsme si všimli prosklené velké haly, kde se srocovalo velké množství lidí. Vypadalo to na megaraut. Trochu nás překvapily přítomné děti, ale hlavně, že lidé pomalu mizeli směrem do kaple.
V tu chvíli jsme si všimli, jak u šaten stojí Hanka, Víťa, Terezka a její kamarádka. A čekali již delší chvíli. Tak to byl ten správný vchod na koncert. V šatně nás šatnářka přesvědčila, že se v kapli topí a že je zbytečné mít na sobě kabáty. Bohužel jsme jí uvěřili.
Před vchodem do kaple nás přivítala docela známá tvář. Někomu dřív, někomu později došlo, že to byla Mariánka. Ta se změnila. Místa k sezení už byla z velké části zaplněna, a proto jsme zvolili boční sezení. Nicméně jsme záhy konstatovali, že to není optimální místo a přesunuli jsme se na druhou stranu. Tady to bylo lepší. Lépe jsme viděli na celý sbor, kde jsme po delším pátrání našli všechny tři pěvkyně Poláčků a jako bonus jsme mohli sledovat hru na harfu.
Konečně začal koncert. Ale také začalo být citelné chladno. Nevím jak ostatní, já jsem první část koncertu ještě pozorně vyslechl, ale u těch dalších jsem si přál, aby byl konec a já mohl na sebe nevléknout kabát a jít někam na horký nápoj. Abych se zahřál, tak jsem tleskal jako o život.
Po závěrečné skladbě jsme se mohli odebrat do šatny. Kupodivu jsme na naše svršky nemuseli dlouho čekat. Nakonec nedošlo ani na plánované posezení v nějaké blízké restauraci. Jen jsme si popřáli hezké Svátky a pospíchali do tepla domovů.
Ta zima mě tak vyvedla z konceptu, že jsem na židli zapomněl program, a tak teď nevím, kdo nám to vlastně na vánočním koncertě zpíval.



Pro kroniku PeR

Zpívali:
MiP, MaPj, KrP,
Poslouchali a zimou trpěli:
HaM, NaR, TeH + její kamarádka, MaP, ViM, PeR

P.S. Po předvánočním koncertu jsem ještě pár dní fungoval, ale pak jsem podlehl prudkému ataku choroby a Vánoce jsem přečkal v horečkách s paralenem a litry horkého čaje.