17. listopadu 2007

Kam čert nemůže,
nastrčí babu.

české přísloví

Předvečer:

V předvečer významného dne jsme se sešli v Bořanovicích na kus řeči. Iniciátory byli tuším Jihočeši, kteří chtěli přijet již v pátek. Postupně se přidávali další Čtveráci, takže až na Milču a Natálku jsme byli kompletní. Přijel i Mirek a zlatým hřebem večera byla účast Oty. Hanka nás seznámila se zítřejší akcí, kterou bude jednak výlet k Čertovým hlavám a pak následná schůze. Večer příjemně plynul při kávě, pivu, vínu a různým pochutinám. Kromě klubovních věcí jsme zhodnotili politickou situaci a politické špičky. Výsledek pro ně nic moc. Ale to bylo jen takové malé odbočení, raději jsme se věnovali příjemnějším věcem. Třeba po příjezdu Martina jsme vyzvídali, jak to bude s tím Švýcarskem.

Když se večer přehoupl do nočních hodin, využil jsem Mirka a jeho návratu do Řep, abych se s ním svezl na metro. Cestou jsme se domluvili, že nás druhý den v půl desáté vyzvedne na Vltavské. S tím jsme se rozloučili.

17. listopad - výlet:

V sobotu ráno jsme se měli opět sejít v Bořanovicích. Protože jsme s Natálkou poněkud podcenili možnosti MHD, konkrétně metra, přijeli jsme na Vltavskou s velkým předstihem. Proto jsme zavolali Mirkovi a domluvili se, že se sejdeme u veletržního paláce. Po chvilce čekání jsem konečně uviděli Mirkovo auto. Jaký byl však náš úžas, když se okolo nás přehnal a zmizel za křižovatkou. Pak mu asi došlo, že měl někoho naložit, protože zastavil. Prý nás neviděl. Když jsme nasedli do auta, tak jsme se vůbec nedivili. Tak zamlžená okna jsme ještě neviděli. Na vině byla akce lupičů, kteří při kradení autorádia, vylomili celý panel, v důsledku čehož přestala fungovat klimatizace a do auta foukal jen studený vzduch. Než jsme dojeli do Bořanovic, byli jsme zralí na grog.

V Bořanovicích jsme se přeskládali do aut, čímž se nám jedno vozidlo podařilo ušetřit. Já jel s Mirkem, který aby něco viděl, opět pustil na plno mražení. Okna se sice dál mlžila, ale přes přední bylo jakžtakž vidět. Konečně jsme dojeli do Liběchova, výchozího místa na pouť k Čertovým hlavám a dalším lidovým výtvorům vytesaným v pískovcových masívech.

Nejprve jsme se po modré vydali na Klácelku, kde je k vidění kromě jeskyně i plastika snad sedícího krále, na kterém značně zapracoval zub času. Pak jsou tam rytíři, jezdec na koni a ještě další postavy. Odtud jsme se vydali k cíli dnešního výletu. K čertům. Cestou nám jedna příhoda připomněla takový trochu infantilní vtip:

Jde blbec a uvidí houbu a řekne: „Hele houba, já do ní kopnu“.
Houba povídá: „Nekopej do mě, já jsem kouzelná a splním ti tři přání“.
Blbec se zamyslí a povídá: „Dobrá, tak ať jsem chytrej“ a v tu ránu je moudrý.
Překvapením ze sebe vypraví: „No to se poseru“, a když se tak stane,
konstatuje: „To jsem ale blbec“.
„Hele houba, já do ní kopnu“.

A tak se dá úspěšně pokračovat až do zblbnutí.

No a cestou v takové proláklině rostla houba. Jedlá. Nějaký druh hřibu. A začalo to. „Hele houba“, za chvíli „Hele houba“ a pak ještě několikrát „Hele houba“ v lepším případě „Tady roste houba“. Dost nás to s Natálkou pobavilo a když jsme dorazili k hlavám, tak Natálka řekla vtip i ostatním. A neskončila jen u tohoto, ale pochlubila se ještě dalšími. Měla úspěch.Kromě polechtání bránice jsme doplnili tekutiny (čaj, čaj s rumem, káva, pak něco z placatek) a energii.

Od hlav nás cesta vedla do Tupadel, kde jsme se zastavili v místní restauraci na oběd. Místní obsluha střídala světlé okamžiky s těmi horšími. Nejprve se nám postarala o místo u jednoho většího stolu, odkud přesunula sedící dvojici k jinému stolu. Pak už to bylo čím dál tím horší. Nicméně jsme se ohřáli, pivo měli celkem dobré a Martin si také u polévky moc nestěžoval. Po jídle nás čekala cesta zpět k autům. Cestou jsme minuli ještě několik vytesaných plastik. Hada, Harfenice a kapli sv. Máří-Magdaleny. To už den dost pokročil a začal nás tlačit čas. V Liběchově jsme rychle naskákali do vozidel a jeli zpět do Bořanovic, odkud jsme se měli přesunout na výroční schůzi.

Výroční schůze:

Díky nedostatku času jsme s Mirkem a Natálkou vyrazili jako předvoj, abychom zabránili zrušení rezervace a zabrání NEKUŘÁCKÉHO salonku. Stihli jsme to včas. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme vstoupili do salonku a tam se dalo ovzduší krájet. Bylo tam stejně nahuleno jako v lokále. Na příčině byly otevřené dveře. Naštěstí obsluha byla vstřícná a dovolila nám spojovací dveře zavřít. A po intenzivním větrání se tam dalo i dýchat. Ale jinak jsme si nemohli moc stěžovat. Obsluha byla příjemná a rychlá, jídlo se kuchaři také povedlo a výčepní uměl načepovat pivo s dobrou mírou. Kromě hodování jsme se samozřejmě věnovali klubovním věcem, ale o tom je více v zápisu ze schůze.
Jedno překvapení se přesto konalo. Vedení clubu se po roční pauze opět stěhuje na jih Čech. Dalibore, gratulujeme.

Pro kroniku PeR

K čertům putovali:
MiP, MaP, HaM, VaM, NaR, PeR, DaH, MaH, TeH, MiM, JaM, Bendy, Nelly,
a večer schůzovali, debatovali, hodovali a presidenta volili:
MiP, MaP, HaM, VaM, NaR, PeR, DaH, MaH, MiM, TeH