20. – 28. července 2007

„Žít nebo nežít – to je, oč tu běží;
zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozeklané sudby,
či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat se vzpourou …“

Hamlet – kralevic Dánský

20. července

Naši cestu do severních zeměpisných šířek zahajuje Vašek cestou k nám, na Jižní Město. Tady na něj čekají nejen dva cestující, ale i hromada zavazadel. A to jedeme pouze na týden. Kmitáme mezi panelákem a zaparkovaným autem a uvádíme nevěřícně zírající sousedy v omyl, že se stěhujeme. Po zavazadlech se do auta nasoukáme i my a odjíždíme do Bořanovic. Zde k našim báglům přibalíme další, takže se auto mění ve stěhovací vůz. A to další tašky ještě čekají na své umístění. My však raději jdeme spát, neboť nás čeká ranný budíček a daleká cesta.

21. července

Den začíná brzkým vstáváním. Tuším, že Hanka se v kuchyni objevila okolo třetí. Ale ani nám není dopřáno delšího spánku a postupně vylézáme z pelíšků, přesouváme se do koupelny, kde se ve spolupráci se studenou vodou poněkud vzpamatováváme a na nohy nás staví vůně kávy. S Vaškem a Víťou zarovnáváme každou volnou skulinu, takže se cestující na zadních sedadlech ocitají v obležení zavazadel.
Na cestu vyrážíme 15 minut po čtvrté, kupodivu jen s minimálním zpožděním. Vašek na cestu přichystal překvapení v podobě navigace, takže nám cestu prokecal Honza. Nejúžasnější na něm bylo to, že když jsme najeli na dálnici, sdělil nám že další změna směru jízdy je po mnoha desítkách kilometrů a šel na rozdíl od nás spát.
Cestu tam jsme absolvovali přes Teplice a Cínovec. Přes Německo a Dánsko se cesta obešla bez dramatických okamžiků a Honza nás dovedl až ke kanceláři, kde pro nás měli přichystané klíče od domečku.
Ubytování bylo úžasné. Dokonale vybavený dům. Jen nám trochu dělala problémy elektřina, než jsme přišli na fígl s vypínačem na zásuvkách. Pak už vše fungovalo dokonale. Po přípitku a vybalení jsme neodolali a vypravili se na prohlídku pláže. Brouzdání po jemném písku bylo úžasné.

22. července

po snídaní odjíždíme na prohlídku do Koldingu, nedalekého a poměrně velkého města. Po chvíli hledání místa k zaparkování a odstavujeme naše vozidlo do jedné boční ulice. Začínáme zjišťovat, že to s parkováním v Dánsku asi bude složité. Pak se procházkou přes historický střed města blížíme k zdejšímu hradu. Ája cestou objevuje vodní dýmku, která ji chytla u srdce a už podnikala kroky k jejímu nákupu. Docela nás překvapila architektura, ve které převládají červené cihly různých odstínů. Koho nudila červená barva, tak cihly jednoduše přetřel. Což je vidět zejména v malých městečkách, která hýří barvami domů. V cihlových stavbách se však skryly všechny nám známé prvky stavebních slohů, takže jsme byli mnohdy překvapeni letopočtem výstavby.
Koldinghus – královský hrad, který v předminulém století do základů vyhořel a byl pracně rekonstruován. Nevím, co by tomu říkali památkáři u nás, jak by se jim líbily některé stavební prvky, železné konstrukce v patrech a nástavby na pobořených obvodových stěnách, ale na nás to působilo úchvatně. Byl to jedinečný zážitek, který nezkazily ani ceny vstupenek. Zatímco jsme obdivovali hrad, Vašek chodil venku s Benďochem a oba mokli. Začalo totiž pršet a to dost vydatně. Večer jsem šli na procházku na pobřeží. Bohužel o západu slunce do moře jsme si mohli nechat zdát, protože sluníčko zapadalo nad pevninou. Ale i tak bylo se na co dívat, třeba na zakotvené čluny a jachty.

23. července

Opět jedeme do Koldingu. Tentokrát na exkurzi do geografické zahrady, kde jsme si mohli prohlédnout různé skvosty ze všech koutů Severní polokoule. Kromě prohlídky stromů, keřů a rostlin nás zaujala miniaturní kozí ZOO se dvěma osly. To bylo něco pro děti a i pro pejsky. Bendy se například živě zajímal o kamarádství s oslíkem.
Z Koldingu jsme se přesunuli na západní stranu Jutského poloostrova, odkud jsme chtěli pozorovat západ slunce. Nejprve jsme jeli do Esbjergu, velkého přístavního města. Zde jsme opět narazili na problém s parkováním. Všimli jsme si, že všichni dánští řidiči mají za oknem nalepené hodiny. Při dotazu v marketu se prodavač zhrozil, jak to že nemáme za sklem hodiny, když je to takřka zákonná povinnost. Ale kde bychom je mohli koupit, nevěděl. Tato skutečnost urychlila náš odjezd na ostrov Romo a jeho známé autopláže.
Přijet na pláž až k moři je neopakovatelný zážitek. Všude zaparkovaná auta a u nich odpočívající lidé. Někteří ve větru pouštěli draky, jiní se koupali v moři. I my jsme neodolali a vyzkoušeli chlad a slanost Severního moře. Sice se díky nevysoké teplotě vzduchu, moře nezdálo až tak studené, ale i tak to stačilo jen pár temp a chviličku si užívat ve vlnách. Konečně jsme s dočkali zapadajícího sluníčka. Ale jak už to bývá, objevily se nad mořem mraky a bylo po západu. A nám nezbylo nic jiného, než se vrátit zpět do svého domečku.

24. července

Jedeme, jak jinak, do Koldingu. Prší a tak využíváme volného vstupu do aquaparku. Byl sice kapesní, ale i tak tam bylo dost zábavy (tobogán, vířivka, protiproud, skokanský můstek a nafukovací koráb) a na co se dívat. Dovádění v bazénu nás dost unavilo, takže jsme se po návratu vrhli na postele, abychom si odpočinuli. Já jsem se pak s Natálkou vydal na pobřeží, ale vzali jsme to jiným směrem a zabloudili jsme ve spleti uliček. Nakonec jsme sice k moři došli, ale to už byl nejvyšší čas se vrátit zpět.

25. července

Dnes jsme Koldingem jen projížděli. A to hned dvakrát. Jeli jsme do Kodaně podívat se na Malou mořskou vílu. Čekalo nás 250 km tam i zpátky. Nepodařilo se nám vyjet brzy ráno a na cestu jsme se vydali až dopoledne. Cestou bylo se stále na co dívat a opět jsme si mohli poopravit svůj názor na Dánsko jako na placatou zem. Krajina tady byla dost podobná té naší jihočeské. Úžasný byl přejezd úžiny po vysokém mostě mezi ostrovy Fyn a Sjaelland. Tam na nás čekala mýtná stanice a ten přejezd nám pěkně spočítali.
Po příjezdu do Kodaně nastalo tradiční hledání místa na zaparkování. Vašek měl vymyšlený krytý parking, Honza nás k němu i dovedl, jenže se platilo platebními kartami a ne bankovkami. Tak jsme museli jet jinam. Na prvním vhodném místě jsme zaparkovali a zaplatili za parkování u parkovacího automatu. Konečně jsme se mohli vydat na prohlídku Kodaně. Nejprve jsme šli k Malé mořské víle. Ta se nedá přehlídnout. Byl okolo ní dav fotografujících se turistů. Ani my jsme neodolali a naše foťáky byly v pohotovosti. Pak jsme si stačili ještě prohlédnou zvenčí Amalienborg, zámek Rosenborg, kde jsou uloženy korunovační klenoty a přilehlou zahradu, botanickou zahradu, ale jen pouhých 30 minut, protože zavírali. Ale i tak to stálo za to. Křížem krážem jsme se prošli Nyhavnem a litovali, že nemáme víc času, abychom se mohli kanály projet na člunech a vidět Kodaň z jiného pohledu. I do obchodního domu jsme zavítali.
Před osmou jsme se sešli uťapaní u auta a vydali se na zpáteční cestu.

26. července

Dnešní den jedeme nejprve do Koldingu. Ája si jela konečně koupit vyhlídnutou vodnici a vodníci (VaM, ViM a AjM) se jeli koupat do aquaparku. Ostatní (PeR, NaR, HaM a Bendy) jsme se potulovali po městě a dívali se po nějakých dárečcích a suvenýrech. Když jsme byli kompletní, tak jsme se vydali směrem na Arhus, ale naším hlavním cílem bylo konečně zdolat nejvyšší vrchol Dánska. Kromě chrámu na mě v Arhusu zanechalo největší dojem parkoviště kol u nádraží. Něco takového jsem viděl poprvé. Nákupu chtiví turisté se zase mohli vyřádit na pěší zóně plné stánků a slev.
Za kazícího počasí opouštíme Arhus a míříme k Ydin-Skovhoj. Během cesty počasí dokonalo svoji přeměnu, drobně prší. Díky Honzovi nalézáme místo, kde má být nejvyšší vrchol Dánska. Vpravo kukuřičné pole, vlevo lesík s malou loukou a na ní se nachází obelisk, označující vrchol. Tušíme, že to není skutečný vrchol, protože v okolí se nacházejí vyšší místa, ale bereme to za bernou minci a máme pro ostatní Čtveráky dobrou zprávu: „Vyslaní zástupci klubu v 17.44 středoevropského letního času vystoupili na nejvyšší vrchol Dánska Ydin-Skovhoj 173 m. n. m.“ Co na tom, že jsme na toto místo vystoupili přímo z auta, na to se historie ptát nebude.
Po návratu domů se Ája pustila do zprovoznění vodní dýmky. První pokusy nedopadly nejlépe. Neustále to někde netěsnilo, ale k večeru už dýmala jako zkušený Arab.

27. července

Poslední den v Dánsku by se dal charakterizovat jako den volna. Vašek s Hankou a dětmi odjeli do Billundu, kde je známý Legoland. Zatímco se Vašek s Hankou a Bendym procházeli po okolí, Ája s Víťou se věnovali dovádění v zábavním parku. Tak se jim to líbilo, že si pobyt prodlužovali až se k nim přidali i Vašek s Hankou. Prý to stálo za to.
Mezitím jsem se já s Natálkou toulal po pobřeží ve snaze dojít až do Holdingu. Zpočátku se nám pěkně šlapalo, ale pak jsme stále častěji museli překonávat různé přírodní překážky, až jsme cestu po pobřeží museli vzdát. Jen jsme ho opustili, začalo pršet. Krátký, ale vydatný déšť. A tak to pokračovalo po celou dobu naší cesty vnitrozemím. Sluníčko, déšť, sluníčko a zase déšť. Nevybaveni mapou jsme samozřejmě několikrát zabloudili, ale směr jsme udrželi. Večer měl slavnostní nádech. Víťa slavil narozeniny. Zkušeně odšpuntoval šampaňské, bouchl ho a nalil nám na přípitek. Po přáních a dárečcích došlo i na voňavé doutníčky. Zkoušeli jsme vyfukovat kroužky. Hogo Fogo byl úspěšnější.

28. července

Balíme a pomalu vyklízíme domeček. Po desáté hodině vracíme v kanceláři klíče a vydáváme se na zpáteční cestu do Prahy. Honza nás statečně prováděl všemi úskalími, ale na dálnici v Německu si dal dvacet a nějak zaspal a promeškal odbočku k přechodu na Cínovec. Zatímco on spal, my jsme po dálnici přijeli až na hraniční přechod u Ústí nad Labem. Byla to úžasná a hlavně rychlá cesta. Honza byl po probuzení poněkud zmatený a neustále hlásil, že jsme někde v poli. Nikdo chudákovi neoznámil, že tento úsek dálnice je nově otevřený a on ho ve své paměti ještě neměl. Ale pak se našel a až do Prahy kecal a kecal.