24. září 2006

První - sklenka jako med
Druhou - proto dáš si hned
Třetí - tobě chuti dodá
Čtvrté - nikdo neodolá
Pátou - chválit nepostačíš
Šestou - žízeň neuhasíš
Po sedmé - si pleteš esa
Z deváté - jde hlava kolem
Po desáté - je už ámen
DESATERO





Historie mělnického vinobraní sahá až do roku 1911, ale tradiční každoroční slavností se stalo až v posledních desetiletích. Není proto divu, že jsme se i my chtěli zúčastnit. První pokus se měl uskutečnit již v roce 2002, ale zasáhla vyšší moc a českou kotlinu postihly katastrofální povodně. Letos nám však v cestě, jak se zdálo, nic nestálo. I meteorologové slibovali krásný slunečný podzimní den.
Hanka aktivně zjistila autobusové spojení do Mělníka přes Bořanovice a dle jejích pokynů jsme měli odjet ráno na Holešovické autobusové nádraží a zde nastoupit do autobusu na nástupišti číslo 10. Ostatní jsme měli nechat na Hance a Vaškovi, kteří měli do autobusu přistoupit v 10.13 v Bořanovicích. Jak jednoduché. Ve skutečnosti jsme poněkud popletli časy a na nádraží jsme se vydali s dostatečným předstihem, abychom stihli autobus v 10.13. Díky DP Metro jsme na nádraží dorazili těsně před desátou a jaké bylo naše překvapení, když jsme viděli dav pomalu nastupujících lidiček do již tak zaplněného autobusu. Po desáté se z útrob autobusu vynořil řidič a oznámil, že kdo chce jet do Štětí, tak ať si nastoupí, pro ostatní prý přijede, někdy, další autobus. Jak vidno, dopravce hrubě podcenil ochotu Pražanů putovat za zábavou a dobrým mokem.
Zatímco jsem na plakátu studoval program vinobraní a brblal nad neschopností dopravců, Natálka volala Vaška a informovala ho o nastalé situaci. Došlo k akční změně plánu. Vašek se „dobrovolně“ uvolil, že nás odveze autem. Autobusy byly příliš nespolehlivé. Proto jsme se přesunuli na Ládví, kde si nás Hanka vyzvedla a už nic nebránilo v cestě do Mělníka.
MĚSTSKÝ ZNAK MĚLNÍKU V Mělníku po zaparkování a překonání první zábrany nás stopli u druhé, důsledněji strážené, kde nás nechali zaplatit mýtné v hodnotě jedné stokoruny na hlavu a označili si nás barevnou páskou na ruce. Jen Benďoch byl této potupy ušetřen. A navíc nemusel platit, a to má čtyři nohy.
Hned u prvního stánku jsme zakoupili burčák. Pro jistotu červený i bílý, abychom mohli porovnat, který více atakuje chuťové pohárky. Nechutnal sice špatně, ale rozhodně nás neoslovil tak, abychom zakoupili další. Mezitím jsme prokličkovali uličkami zaplněnými stánky s různým artiklem až na náměstí, kde pěla Jitka Zelenková, jako host Big bendu ZUŠ. Chvíli jsme ji poslouchali, ale nakonec jsme dali před uměním přednost průzkumu stánku s pochutinami a následné prohlídce postranních uliček. Prošli jsme okolo zámku a kostela sv. Petra a Pavla a dostali se na vyhlídku nad soutokem Labe s Vltavou. Po krátkém obdivování jsme zjistili, že to není soutok Labe s Vltavou, ale soutok Labe s plavebním kanálem (průplavem), jejichž soutok je lépe viditelný a mate návštěvníky.
Z leva: Labe, Vltava a úplně vpravo je plavební kanál
Dalšími postraními uličkami jsme se dostali do míst, která připomínala spíše Matějskou pouť. Kolotoče, centrifugy, střelnice, stánky s klobásami a pivem. A všude přítomný hluk. Pomalu jsme se vraceli na náměstí Míru, kde mělo začít vystoupení skupiny Čechomor. Tu jsme hlavně očekávali já s Natálkou. Vašek s Hankou a Bendym dali přednost komornější folkové scéně. Po několika písničkách jsme se nechali ztrhnout davem a přidali své poněkud nesmělé hlasy k sborovému zpěvu.
Pak dostalo přednost opět hodování pod velkém stanem, kde se popíjelo pivko a dlabalo grilované masíčko, klobásky a langoše. Chudák Benďoch, těch lákavých vůní.
Před další hudební produkcí, tradičního účastníka festivalu kapely Dr. PP, které rozhodně nechybí nenucenost, přirozenost, humor a nadsázka, kapely, která nestaví na odzbrojujících instrumentálních výkonech a její zpěvák není přímo Pavarotti, Průvod císaře Karla IV. ale to je to poslední, oč by v této muzice mělo jít (tolik z letáku), jsme se raději vydali opět k zámku. Já jsem neodolal a zavítal jsem do kostnice pod kostelem sv. Petra a Pavla, kde jsou umístěny pozůstatky asi 10 000 až 15 000 osob různého stáří, pohlaví i etnického původu. Dost deprimující pohled. Samé kosti, ale co by člověk v kostnici také čekal. Pak jsme ještě zahlédli konec průvodu císaře Karla IV. Jeho zbrojnoši se moc nelíbili Bendymu, který jejich pochod doprovázel hlasitým štěkotem.
Natálka si ještě vymohla koncert Tří sester, který začínal až v půl páté. Vašek tak musel oželet pokládku plovoucí podlahy. Čekání jsme si krátili pozorováním malíře, kterého kreslila jedna návštěvnice a posezením u kávy v cukrárně. Já jsem si ještě zaběhl poslechnout Dr. PP-ého. Byl jsem na toho tradičního účastníka docela zvědavý. Mezitím Natálka u jednoho stánku objevila výborné moravské víno, které jsme si nechali nejprve točit do kelímků a pak jsme si ho nechali natočit rovnou do PET lahví.
Po koncertě opouštíme náměstí vracíme se k autu a odjíždíme do Bořanovic na kávu a ještě jednu sklenku. Hodnotíme vinobraní, kritizujeme ostatní Čtveráky, kteří nás nechali tradičně na holičkách a raději se věnovali svým záležitostem. Tak schválně, jestli pak se k nám někdo přidá, až budeme na kole opět brázdit okolí Mratínského potoka.

(pro kroniku PeR)
Víno, pivo, kávu popíjeli, masem se cpali a hudbu poslouchali : HaM, NaR, PeR, VaM a samozřejmě Bendy


Postřehy z vinobraní:
Docela by mě zajímalo, jak to pořadatelé zamýšleli s toaletami. Ať jsme Mělníkem brázdili křížem krážem, tak jsme objevili pouze jednu mobilní toaletu a to pro hlídače na parkovišti. Restaurace okolo náměstí měli na vstupech upozornění, že WC je pouze pro hosty. Nám se jednou podařilo vniknout do zámecké vinárny a pak byli vstřícní v kavárně. Pokud se pořadatelé o mobilní WC postarali, klobouk dolů, dokonale je zamaskovali.