9. září 2006
Ženské oblečení není ničím jiným
než odvěkým zápasem
mezi předstíranou snahou se zahalit
a tajným přáním se odhalovat.
LIN YUTANG



Pokaždé, když jsem na Halounech a můj pohled se stočí k složeným trámům, trámkům a latím, tak si říkám, že bych s tím dřevem měl něco udělat, než padne za obět větru a dešti. Letos jsem se konečně rozhoupal a nechal se inspirovat akcí v Nižboru, kde jsme společnými silami Martinovi přeházeli a k vysušení připravili pár kubíků fošen. Využil jsem plánovaného hraní a pozval Čtveráky na Halouny, aby si před hraním trochu procvičili svalíky.
I Jessa pomáhala, teď dělá řidiče ... Ale asi jsem to měl zatajit. Martin pro jistotu zůstal v Prachaticích, kde měl rozdělané varhany a hrozila mu defenestrace z kostelní věže. Dalibor si to pojistil dalekou balkánskou cestou a Mirek raději kaučoval své mladé svěřenkyně, ale prý se pokusí přijet. Tak jsme na tu zůstali v tradiční sestavě.
Protože jsem neměl tušení, co nás čeká (vymyslel jsem si totiž, že to dřevo přemístím pod střechu stavení a udělám si z něj provizorní strop), tak jsem se do přemisťování latí a trámků pustil sám. Práce mi šla od ruky, a tak jsem chtěl pokračovat i s trámy, ale ouha. Měl jsem dojem, že suché dřevo je lehké. Když jsem trámy před mnoha a mnoha lety přemisťoval, tak jsem si tím poradil sám. A teď jsem ten trám pomalu ani nezvedl, natož abych ho přenášel. Musím se přeptat Martina, jak to je s těmi váhami. Určitě to není tím, jak tvrdil jeden zlý jazyk, že stárnu a síly ubývají.
Zatímco se kuchaři snaží, tak u stolu panovala dobrá nálada Proto jsem velmi uvítal, když se ve vratech objevilo červené vozidlo a v něm moji zachránci. Ani jsme je pomalu nestačili přivítat a už se hrnuli k přemísťování. Práce nám šla pěkně od rukou. V první fázi Vašek s Hankou nosili trámy do stavení, tam už jsem na židli čekal já a zvedal jeden konec ke stropu, kde se ho chopila Natálka. Pak jsme zvedli i druhý konec a Natálka zajistila konečné usazení. V druhé fázi, po uložení těch protivně těžkých trámů, jsme se pustili do trámků, které jsem nosil já s Vaškem a Hankou. Natálka opět uskladňovala. Ve třetí, poslední, fázi se Vašek se přesunul k Natálce a společně rovnali latě, kterými jsme je s Hankou hojně zásobili. Sotva jsme položili poslední lať a celí zaprášení jsme se chystali osvěžit, přijel Mirek. Asi čekal opodál. Pěkně si to načasovat ….
Naši kuchaři Mezitím se už připravovalo grilování. Rozdráždili jsme oheň a vyráběli žhavé uhlíky. Naložené maso si pěkně odpočívalo v ledničce. Velkému úspěchu se těšil pivní otvírák, který neustále prohlašoval „Chlapi sobě“ a napodoboval nalévané pivo z láhve. Byl neustále v permanenci. Naši milí pejsci se kolem nás motali, Jessa tradičně „terorizovala“ Bendyho, až nakonec shodila a rozbila láhev drahocenného vína, dovezeného až z Chorvatska. Škoda, byla to vzpomínka na letošní skoro čtveráckou dovolenou u Jadranu.
Konzumace grilovaného kuřecího a vepřového okořeněného sedmi pepři, nás poněkud uondala. Své vykonalo i přemisťování trámů a Mirka dost vyčerpalo psychicky náročné kaučování. To byl i jeden z důvodů, proč nakonec nedošlo na plánované hraní. Kytara byla, ale banjo zůstalo v Praze. Mirek usoudil, že stejně hrát nebudeme. Bez basy a druhé kytary by to nebylo ono. Tak jsme si raději připili s dětmi PIŇA COLADOU, chutnalo to trochu jako Malibu. Děti s námi chvíli držely basu, ale pak se odebraly do pokojíčku a věnovaly se svým záležitostem. My jsme chvíli ještě klábosili, ale čím dál větší potíže nám dělalo udržet otevřené oči. Nakonec jsme to vzdali a šli na kutě.

Večer s PIŇA COLADOU

(pro kroniku PeR)
Hrát na Halouny a brigádničit přijeli: HaM, NaR, Dáša, MiM, PeR, VaM, AjM, JaM, PeM, ViM + Bendy a Jessa