5. – 6. března 2005
Vyrazí-li běžkař na túru za pěkného, slunného počasí,
za hodinu může cvakat zuby zavátý sněhovou vánicí
daleko od běžkařské stopy.
Freezeův zákon



Mirek kupodivu splnil svůj poněkud neurčitý slib a zajistil víkendové hory. Napínal nás sice až do posledního okamžiku, to už jsme pomalu plánovali náhradní řešení, ale na hory se nakonec jelo. Bratrský předvoj vyrazil již v pátek a na chalupu „U Bedřicha“ v Rudníku dorazil po menším bloudění a hledání té správné cesty.
Já jsem s Natálkou vyjel až v sobotu ráno. Vzali jsme to přes Loučeň, kde jsme odložili Jessu na zimní byt a po okreskách jsme se hnali na Jičín a dále směr Krkonoše. Samozřejmě, že jsme se za Novou Pakou ztratili a poněkud dezorientováni (hlavně já, paní presidentová si cestou zchrupla) jsme na chalupu místo od Hostinného přijeli od Vrchlabí. Zde nás již očekávali a od dalšího bloudění zachránili Hanka s Vaškem. Míra, ten někde bruslil po vrškách a děti krotily na sjezdovce snowboardy (Petra a Janička) a lyže (Víťa).
Protože čas už značně pokročil, rychle jsme vybalili lyže a rance a odebrali se do pokoje. Cestou jsme absolvovali místopis chaty (… zde je společenská místnost, zde jedny záchody, zde výčep, zde druhé WC a zde náš pokoj). Výčep Teda, na první pohled to byl pěkný šok. Na palandy jsem byl sice upozorněn, ale tolik jsem jich nečekal. Ale zažili jsme již daleko horší ubytování. Moc jsme se prohlídkou a odhalováním slabin nezdržovali a raději jsme vyrazili za sněhem do Černého dolu. Já s Natálkou na sjezdovku, Hanka s Vaškem na běžky.
V Černém dole jsme podle instrukcí projeli spodním placeným parkovištěm na horní neplacené, kde jsme chtěli zaparkovat. Chvíli jsem jezdil po přeplněném parkovišti sem a tam v bláhové naději, že se někde najde nějaká skulina. Nakonec jsem to raději vzdal a vrátil se zpět na dolní a prázdné parkoviště. Jen jsem doufal, že informace o ceně (100,- Kč) je alespoň na půl dne a ne na hodinu.
Konečně jsme se mohli věnovat zimním radovánkám. Svítilo sluníčko, sjezdovky upravené, sněhové podmínky výborné. Trochu nepříjemný byl ledový vítr na sedačkové lanovce, ale u stánku při horké polévce či čaji s rumem jsme vždy rychle roztáli. I běžkaři byli docela spokojeni. Až na Hanku, která si vyrobila na botě pěkného žraloka. Ještě štěstí, že s sebou měla civilní botky.
Po návratu na parkoviště jsem chvíli předstíral, že k zaparkovanému autu nepatřím, ale když se mě docela promrzlá výběrčí zeptala: „Nepřispěl byste technickým službám na rozvoj města?“ a na moji otázku o ceně odpověděla: „Dal byste za odpoledne padesát?“, zaplatil jsem.
U fotbálku Večer jsme se šli stravovat do společenské místnosti. Každý si ukuchtil něco ze svých zásob a z pytlíků Vitany, která vaří za nás (pamatujete si ještě slogan: „Vitana vaří za vás“?) A pak už jsme se bavili až do pozdních nočních hodin. Nejprve u televize (tuším, že byl fotbal), pak u fotbalu (stolního) a u šipek (to ve výčepu). Majitel a zároveň hostinský se zde pokoušel natočit pivo (Budvar) a moc mu to nešlo. Ale i tak jsme jich pár na dobrou noc stihli.
chta U Bedřicha Druhý den počasí nestálo za nic. Bylo zataženo a vypadalo to, že bude opět sněžit. V noci napadlo pěkných pár cenťáčků nového prašanu. Opět cestujeme do Černého dolu. Sjezdaři na sjezdovky, běžkaři na běžky. Sjezdaři se vyžívají na čerstvém sněhu. Bohužel však nám nepřeje počasí. Je zataženo, okolní vrcholy jsou schovány v mracích a po včerejším sluníčku není památky. Kolem jedenácté to na chvíli vypadalo, že by se mraky mohly protrhat, ale byl to jen nesmělý pokus. Záhy začalo sněžit. Zpočátku nenápadné sněžení přešlo do vydatné chumelenice. Copak my na sjezdovce, nám bylo hej. Když bylo nejhůř, utekli jsme do restaurace. Ale běžkaři si vytrpěli své a objevili již generacemi potvrzenou pravdu, že okolí Černého dolu rozhodně není běžkařský ráj. Ono brodit se mimo běžkařskou stopu čerstvě napadaným sněhem, prošlapávat si neexistující stopu a zapadat po pás do závějí, to musela být dřina. Vždyť také po návratu nevypadali příliš čerstvě.
Na sjezdovce jsme se již příliš nezdržovali. Rychle jsme se přesunuli zpět do chaty, zabalit lyžařské nádobíčko, trochu utišit hlad a vyrovnat útratu. Stále sněžilo, proto jsme se raději vydali na cestu k domovům. Nechtěli jsme riskovat nějaké komplikace na cestě.


(pro kroniku PeR)
Lyžařského výcviku a jiných vylomenin se zúčastnili: MiM, PeMj, JaMj + Dáša
HaM, VaM, ViMj
NaR, PeR