20. března 2004

„ ...to je ta země zaslíbená,
zvěře a ptáků plná, medem oplývající..."

praotec Čech

... Kdysi dávno byla česká země liduprázdná. Všude se rozkládaly husté lesy s nepřeberným množstvím zvěře, ptactva, ryb a jiných živočichů. Do těchto končin nikdy nevstoupila lidská noha až do doby příchodu praotce Čecha s jeho lidmi ...

Náš první jarní výlet směřoval na památné clubovní místo, na horu Říp. Chtěli jsme se podívat, zda bychom neobjevili stopy po zakopaných posvátných clubovních dokumentech a zároveň jsme se chtěli podívat po té zemi zaslíbené, zvěří a ptáků plné, medem oplývající. Stručně řečeno, co to vlastně mohl ten praotec vidět. Jestli to jeho vidění nemohlo být ovlivněno nadměrným požíváním medoviny.

Jak stává v poslední době pravidlem, i tento výlet provázely zmatky. Původní plán zněl, pojedeme v sobotu. Jihočeši projevili zájem o neděli, protože v sobotu budou mít v Praze kulturní vyžití. Přehodilo se to na neděli. Pak se Jihočeši ozvali, že odjíždějí za hranice všedních dnů a výletu se pravděpodobně nezúčastní. A opět jsme měnili termín zpět na sobotu.

Sobotní ráno bylo deštivé, nevlídné, psa by nevyhnal. A my se plahočili směrem na Masarykovo nádraží. Cestou zaznívaly hlasy o zrušení akce, o náhradním programu apod. Nicméně na nádraží jsme dorazili všichni. I když o ten pověstný chlup. Tentokrát nákup lístků proběhl bez problémů. Vašek vyřídil slevu a já dodal místo určení. Jenže bez problémů to tak docela nebylo. V tom přepočítávání a vyřizování slevy se zapomnělo na Kátina Vaška a nekoupilo mu lístek. Ty dospělé děti zanášejí do clubu jen zmatek.

... V ten čas dva bratři mocného rodu, oba vojvodové, Čech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou. Řekli si : „Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náš rod žil s pokojem a díla si hleděl“ ...

Ve vlaku jsme se strategicky rozmístili, pro případ případného přepočítávání ze strany průvodčího, ale tomu náš počet byl zjevně ukradený. Ve Vraňanech jsme kupodivu nezapomněli vystoupit a přestoupit na jiný spoj. Na ten jsme si však museli počkat. Nejprve prý jede tam a poté zase tam a patřičný směr naznačil kývnutím hlavou.. Až pojede tam tak nás prý naloží. Tak trochu to připomínalo „Sedm statečných“ V čekárně bylo obsazeno. Na takový nával nebyli připraveni. My si však umíme poradit. Obsadili jsme lavičku na nástupišti, Natálka rozdala hrníčky na kávu a pochlubila se svým novým výtvorem - koláčky. To už se však od tam blížil motoráček, naložil nás a my pokračovali v další cestě tam. Ctiněves. Cílové a výchozí místo. Odtud horu Říp zdolávají turisté přijíždějící vlakem. Zde jsme se měli setkat s Mirkem, kterého Vašek naváděl mobilem. Usoudili jsme, že nejvhodnější místo na čekání bude místní hostinec „U praotce Čecha“. Hostinec jsme posléze našli. Ale vypadalo to, že svoji činnost ukončil v minulém století. Ještě že se Vaškovi podařilo Mirka úspěšně navádět a my nemuseli před pustým pohostinstvím dlouho čekat.

... Když byli dlouhou chůzí celí utrmácení, zastavili se pod vysokou horou Řípem a když na ni vystoupili, Čech promluvil ke svým druhům. „Toto je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by měla býti jmenována.“ „Tvým! Tvým nechť se jmenuje!“ zvolal jako božského vnuknutí stařec dlouhé, bílé brady ...

Cestou na Říp se nic neobvyklého neudálo. Jen Bendy si vyměňoval názory s místním vlčákem a poměřovali si zuby. Brzy se však dostali do klinče a z patové situace jim pomohli páníčci. Na vrcholu Řípu začalo nesměle poprchávat. Předvoj, tvořený Mirkem & spol. zjistil , že v turistické chatě je otevřeno a čepují zde pivo. Tak jsme se před nepřízní osudu ukryli uvnitř. Popili jsme, pojedli jsme, poplánovali jsme další akce a znechuceni skupinou „Česko hledá Superstar“, jsme se odebrali k rotundě, hledat stopy po zakopaných dokumentech. Marná snaha. Opět jsme nic neobjevili. Vracíme se zpět. Z vyhlídky je pěkně vidět Středohoří, kterému dominuje zřícenina hradu Hazmburk.

Opět jsme na nádraží v Ctiněvsi. Natálka vzala na zastávce vedlejšák. Čištění podrážek turistické obuvi. Většina z nás tím očistným procesem prošla. A už je tu vláček – motoráček. Loučíme se s Řípem a spěcháme do Vraňan a zpět do té stověžaté matička Prahy. Průvodčí nás opět nepřepočítal a my ošidili dráhy o ??,- Kč. Hanba!!

Co to vlastně mohl ten prapředek z vrcholu vidět jsme nezjistili. Bylo zataženo s nízkou oblačností a včely ještě chrápaly v úlu (to ten med), ptáci sice řvali, ale taky žádná sláva. A těch pár zajíců na poli…. Ale jinak to byl hezký výlet. Jo, abych nezapomněl, k zakopaným předmětům budeme muset zorganizovat jinou, lépe vybavenou výpravu.

... Jak zavál silný vítr, zapraskaly plameny a šlehaly vysoko, a kouř valil se vzhůru, až ohalil velebnou postavu mrtvého vojvody, jenž naposled seděl nad shromážděním svého lidu ...

(pro kroniku PeR)

Na Říp vystoupili a zakopané dokumenty marně hledali:
Členové: HaM, VaM, MiP, MaP, MiM, NaR, PeR,
Hosté: DaM, KaR, Vašek,
Děti: AjM, ViM, MaPj, KrP, PeM, JaM,
Psi: Bendy,
Celkem: 17 živočichů