24. dubna 2004

Podle mého názoru by každý, kdo staví,
měl myslet na jedno:
domácí pán má být ozdobou domu,
nikoliv dům ozdobou domácího pána.

Marcus Tullius Cicero

aneb
jak jsme stavěli přístřešek

Měla to být úplně jiná akce. Dubnové petánky aneb nová prvomájová tradice. Nejprve se změnilo místo pořádání. Ne na Pláni, ale v Hýskově v lese, případně u Mirka na svahu (rozuměj na chatě). Mirek s námi však nebyl v Benešově (ochutnávka koláčů), kde jsme se po náročné pouti při návratu do Prahy domluvili, že raději ty „petánky“ odehrajeme u Martina v Nižboru. Žádný les, žádná stráň. Martin zavětřil levnou pracovní sílu a zmínil se o své potřebě uschovat skladované dřevo před nepříznivým počasím. Skočili jsme mu na lep a už jsme mu nabízeli pomocnou ruku. Výsledek. Jedeme do Nižboru stavět přístřešky.

V sobotu dopoledne se scházíme na místě činu. Obhlížíme terén a posloucháme Martinovy představy. Vypadá to jednoduše. Sem se přišroubují trámy, tam latě a hranoly a nakonec se na to dají eternitové desky. Nic složitého, že? Martin práci organizoval, snášel nářadí, náčiní a vyráběl pomůcky. Nejprve jsme postavili záda přístřešku. Proti dešti a nepříjemným sousedům. Vašek pálil nařezané dříví. Protože jsme přístřešek stavěli v Martinově soukromém lese, toho dřeva na pálení bylo čím dál více. Co překáželo nebo mohlo, tak jsme uřezali. Bohužel stromy nám Martin pokácet nedovolil.

Sousedi jsou konečně odděleni a můžeme vztyčovat trámy. Bylo mě sice divné, že jsou patky pro trámy zabetonované klikatě a ne v řadě, ale akceptoval jsem Martinovo vysvětlení, že betonáž probíhala v noc a tudíž na to pořádně neviděl. Navíc mu překážely již zmíněné stromy a uskladněné dřevo. Je s podivem, že ty patky vůbec zabetonoval. Vztyčili jsme trám, k němu sklíčidly přichytili lať, vodorovnost jsme posuzovali vodováhou z počátku minulého století, naměřili délky a nadbytečné centimetry odřezali. Tak jsme pokračovali i u dalších trámků, latí a hranolů až tu stála holá kostra. Dámy se zatím projížděly po zahradě se sekačkou, aby mohlo dojít i na ty petánky. Finální prací bylo položení a přichycení eternitových desek. Tam, kde překážely větve, byly odřezány, aby měl Vašek co pálit. Tam, kde překážel strom, byly upraveny desky.

Protože jsme přístřešek stavěli v lese mezi stromy, musel být rozdělen. Uprostřed budovaného přístřešku se tyčily v budoucnu jistě statné smrky. Jeden přístřešek je hotov a do druhého se pouštíme s vydatnou pomocí. Přijeli Jihočeši. Zprvu to vypadalo na příjezd kibiců. To když se na zahradě objevili v společenských oděvech (návštěva divadla), ale civilnější oděv na sebe nenechal dlouho čekat a nám přibyla pomocná ruka a hlava (Dalibor). Dámy také nepřišly zkrátka a měly třetí do mariáše (Magda). Dalibora také udivilo, že jsou ty trámy tak křivě. A opět vysvětlení o betonování v noci a překážejícím dřevě.. A tady nebude trám? Údiv nad prázdným místem (po odklizení naházeného dřeva). Prý bude, dodatečně. Opět vztyčujeme trámy, přiděláváme latě, hranoly, měříme, řežeme, šroubujeme a stavba utěšeně roste. Během stavby dámy posekaly a pohrabaly trávu, zahrály si petánky, poklábosily a opekly buřty.

Záklop přístřešku jsme dokončovali již za deště. Něžné pohlaví se přišlo podívat na vybudovanou stavbu a pochválilo naše snažení. Jen Natálka se chtěla zeptat na křivě zabetonované patky. Raději jsem jí to vysvětlil sám., Martin už nevypadal na třetí výklad. Chvíli ještě sedíme v kuchyni a snažíme se upřesnit protipól. Moc se nám to nedaří, na vážné věci není ta pravá nálada. Snad všichni vědí kdy a kam mají jet. Jihočeši odjíždějí. Martin nás přemlouvá ať přespíme. Kam se chceme v noci vláčet, že jsme si ještě nezahráli (to asi myslel na nevyužitou basu) a že druhý den se nějaká práce určitě pro ochotné ruce najde. Zbaběle prcháme.

Přístřešky stojí a vypadají docela bytelně.

Po uzávěrce: Tak Martin ten poslední sloupek přece jen postavil. Gratulujeme.