18.prosince 2004

Byl jeden dědeček z Bořanovic,
Ten říkal: "mně se tu líbí nejvíc,
na stará kolena že zas svedu,
zajet si tam, kam chci, na mopedu."

p. Vlk z Bořanovic

Předvánoční stres jsme si jeli léčit do Bořanovic na další kolaudaci a hraní. Tentokrát byly naším cílem dvě podkrovní místnosti a k nim zbrusu nové schodiště.

Nevím, jak je to možné, ale mám takový pocit, že poslední dobou jsou naše akce poněkud komplikované. I ty nejjednodušší. Vždyť pán domu pro starosti zapomněl na to, že bude v sobotu honit bílý míček po zelených stolech. Sice v domácím prostředí, ale už někde v Kopidlně. S návratem do Bořanovic počítal někdy večer a to nesmějí být nepříznivé klimatické podmínky. V neposlední řadě bylo otázkou, v jakém stavu (fyzickém) se vrátí. Svoji účast odřekl Dalibor, a tím i celá jihočeská větev, kterého přemohl nějaký okem neviditelný sok. K němu se na poslední chvíli přidala i Milena. Ta se zase dávala dohromady před vánočním koncertem, na který jsme byli pozváni.

Cestou jsme obdivovali vánoční výzdobu Březiněvsi a Bořanovic a pozastavovali jsme se nad zvláštním vkusem některých majitelů, kteří své domy vyzdobili v rádo by americkém stylu. Působilo to dost odpudivě. V Bořanovicích nás bouřlivě přivítal Bendy. Asi si chudák myslel, že přišli kamarádi na hraní. Ještě se pokusil využít naší přítomnosti a vejít s námi do kuchyně. Jeho pokus byl hned v zárodku odsouzen k nezdaru. Protože jsme nebyli ještě rozhodnuti, zda v Bořanovicích přespíme, řešili jsme tuto otázku i s Hankou nad Herodesem, až bylo zřejmé, že nikam nepojedeme. Opět to za nás rozhodl Herodes. Tyran jeden.

Mezitím se vrátil Vašek. V Kopidlně sice byl sníh, ale dopravní situaci nekomplikoval. Zato Vašek vypadal poněkud přepadle a nechtěl jít s námi na obhlídku nově otevřené místní hospody. Chvíli po něm přijeli i zbývající aktéři kolaudace. Mirek a Martin s dcerami. Martin prý s sebou vzal i novou spolujezdkyni - basu. Konečně mohli naši hudebníci začít hrát. Mohli, ale nezačali. Raději si povídali. O počítačích, o textilní výrobě, hudebních nástrojích a podobných tématech pro širokou veřejnost. Není divu, že se na některých začala projevovat únava předvánočního shonu.

Poněkud jsme ožili, když se na pořad dne dostalo téma dovolené. Jak se ukázalo, s Martinem nemáme definitivně počítat. Už nám asi nechce vozit kola. A Mirek se k němu víceméně přidal. Pokud prý pojede, tak se o sebe postará. A opět nás lákal k moři. Jihočeši tak zůstali poslední neznámou. Pojedou?

Hudebníky se ani v průběhu noci nepodařilo přemluvit k hraní. Asi jim chyběla další kytara. Mirek s Martinem si sbalili své ratolesti, Martin i svou novou spolujezdkyni, a my jsme osiřeli a přemýšleli, co podnikneme. Spát se nám ještě nechtělo. Zvítězil Fantom ve staré Praze. Chvíli se pokoušel (já) unikat bdělým detektivům, ale neměl šanci. To už i noc dost pokročila, a tak jsme usoudili, že v půl třetí ráno už bychom mohli jít spát.

Druhý den jsme se poněkud mátožně sešli u kávy v kuchyni. Bendy na dvorku cvičil prostné. Skákal jako oslík ve Šrekovi a snažil se zjistit, kdo to všechno sedí v kuchyni. Před odjezdem domů jsme se ještě dohodli na slavení Silvestra. Návštěva (kolaudace) v Bořanovicích se tradičně povedla.

A protože se baráček bude ještě zateplovat, možná dostane nad kuchyní novou střešní krytinu, v plánu je stavba pergoly, tak nás (snad) čekají ještě další příjemné kolaudace.

(pro kroniku PeR)
Kolaudační komise se sešla ve složení:
MiM (+dcery), MaP (+ dcery), PeR, NaR
Domácí:
VaM, HaM, Ája, Víťa, Benďoch