11. září 2004

První světlo na konci tunelu pochází z protijedoucího vlaku,
druhé světlo na konci tunelu pochází z Onoho světa.

Murphyho zákon

Jarní pochod za sladkostmi, koláčem, má svůj protipól pozdně letním šlapáním na kole přes hory a doly, řeky a potoky, cestou necestou okolo Benešova. Náš club patří již mezi tradiční účastníky těchto dálkoplazích pochodů. Jízdu na kole jsme vyzkoušeli loni, a protože se nám to moc líbilo, dohodli jsme se, že pojedeme i letos. Bohužel, možná naštěstí, jsme jeli opět v clubovní menšině.

Sraz byl ráno v osm u benzinové pumpy Agip na výpadovce u Roztyl. Posádka Vaškova vozidla měla nějaké problémy, tak byl odjezd o několik desítek minut odložen. Nicméně již před devátou jsme byli na cestě za kolovým dobrodružstvím. V plánu jsme měli zdolat nějakých 48 km. Po tréninku na Třeboňsku a Poděbradsku, to měla být hračka. Vašek jel v čele a rozrážel vzduch, já mu jistil záda.

Vše probíhalo podle plánu, až za sjezd do Průhonic. V okamžiku, kdy jsme předjížděli kolonu osobních vozidel a kamión, se najednou zahrádka na Vaškově vozidle tak nějak divně pohnula, nadskočila a vznesla do vzduchu. Nevěřil jsem svým očím. Poklidně si předjíždím a najednou se proti mně řítí zahrádka a na ní přidělány čtyři kola. Vzápětí se však krajní dvě kola vydala na samostatnou cestu napříč dálnicí. Prudce brzdím a jedním okem sleduji, co dělá auto za mnou, druhým okem sleduji blížící se kolo a koutkem oka vidím prudce brzdící kamión a druhým koutkem oka nebezpečně se přibližující svodidla. Uhnout nebylo kam.. Ani nevím, kdy jsme se přehnali po dálnici se valícím kole.

Zastavujeme a s námi i ostatní auta nebo se pokoušejí prokličkovat okolo ležících kol a tak nějak divně pokroucené zahrádky s ještě připevněnými koly. Všude se povalují trosky. Tak se mi to alespoň zdálo. Vašek se odhodlaně vrhá mezi kličkující auta a snaží se urychleně tu spoušť odstranit. Naštěstí mu v tom pomáhají policisté, kteří zastavují provoz na dálnici. Konečně je všechno odklizeno, policisté zjišťují, zda utrpěl někdo nějakou škodu, popřejí nám poněkud cynicky šťastnou cestu a odjíždějí. My zatím počítáme škodu. Zahrádka k nepotřebě, držáky kol také utrpěly újmu, dvě kola mají místo kol osmičky a drobné šrámy utrpěla i dvě kola na zahrádce. Ale vypadají pojízdně. Vašek má na kufru dva vodorovné vrypy a já zohýbanou SPZ a rozbitý rámeček pod ní. Kromě šoku jsme z toho vyvázli poměrně dobře.

Pokračovat do Benešova nemá smysl. Z šesti kol jsou pojízdné na 100% pouze dvě, dvě možná a ze dvou cyklistů by byli chodci. Že bychom se mohli stát všichni chodci nás napadlo až dodatečně. Zatím jsme rozebírali zahrádku, nosiče, demontovali přední kola z kol a cpali to všechno Vaškovi do kufru a mě do zavazadlového prostoru. Dílo se podařilo a my jsme se vydali na zpáteční cestu do Bořanovic, kde jsme trochu pocuchané nervy uklidňovali kávou a panáčky.

Tak teď nevím, jak to bude s dalšími výlety, když nejsme kolově pojízdní. A co dresy?

(pro kroniku PeR)

Do Benešova jeli a nakonec do Bořanovic dojeli:

HaM, VaM, AjM, ViM, NaR, PeR