28. února 2003
Ženy bez mužské společnosti ztrácejí lesk,
muži bez žen hloupnou
Čechov



4. hraní už od počátku provázely menší organizační zmatky. Jihočeši požádali o přeložení termínu z pátku na sobotu, když už jedou do Prahy na nedělní divadelní představení. To by neměl být problém. Byl. Dodatečně se zjistilo, že na sobotu by bylo k dispozici pouhé torzo Čtveráků. Tak jsme se raději vrátili k původnímu termínu. Jenže Mirkovi se nepodařilo zajistit hospodu. Náš termín byl už obsazený. Našlo se provizorní řešení. Hospoda Červený trpaslík. Tu spoluvlastní manžel Irenky, věrné to účastnice vícebojů. Hraní bylo zachráněno. Pak přišel Vašek s nápadem, že bychom mohli zahrát Hance, která má narozeniny. Nastaly horečné přípravy. Na úpravu písničky Šest svíček od Plavců padla láhev Frankovky. Přetextování doprovázela vzrušená debata, občas i zvýšené hlasy a hlavně pochodující nervy. Pořád se nám to nechtělo rýmovat. Konečně bylo „dílo“ hotovo a mohli jsme s ním seznámit Vaška. Na něm bude ležet tíha hudební produkce.
Zatímco úprava písničky byly nervy, výroba a výzdoba dortu byla zábava. Vašek projevil přání „harypotrovského“ dortu. I s nápisem. Opatřili jsme patřičné ingredience a začali s vytvářením dortu (já jsem to ideově vedl). Korpus a náplně zvládla Káťa, Natálka dort opatřila růžovou barvou (růžový marcipán) a o vzhled ozdob se postaraly Káťa s Petrou. Některé byly docela povedené. Nejvíc jsme se zasmáli, když Natálka vyrobila žábu a my hádali, co to je. Zvítězila chcíplá kočka bez ocasu. To se Natálky poněkud dotklo a dál se věnovala barvení marcipánu. Dle Káti jí to šlo celkem dobře.
A už je tu sváteční den. Přesouváme se k Červenému trpaslíkovi. To jsme ještě netušili, že po celé trase indiáni vytrhali koleje a bílé tváře zatarasili přístupové trasy. Někdo více, někdo méně, nicméně úspěšně jsme se probojovali k cíli. K hospodě. Dort jsme dozdobili svíčkami (šesti) a uložili ho k ledu. Tedy do chladna. Bohužel u „Trpaslíka“ nemají salónek a tak jsme museli prostor sdílet s ostatními hosty. Až na jednu skupinku, barevně zvýrazněnou a velmi hlučnou, to šlo.
Konečně nastala ta slavnostní chvíle. Teď to všechno záleželo na Vaškovi. Musel nás udržet v rytmu a ještě pomáhat se zpěvem. To když nám docházel dech a melodie se začala vytrácet. Dokázal to. Protože text nikdo neuměl, zpívalo se z taháku. Neměli jsme čas na nácvik, tak se generálka zároveň stala premiérou. Byla to tréma. Zazpívali jsme, předali dárečky, dort, Hanka úspěšně sfoukla všechny svíčky a připili jsme jí na zdraví. I na ochutnávku výtvoru došlo. Servírce prý chutnal. Večer pak pokračoval hraním, debatováním, plánováním a trochu se i jedlo a pilo. Obvyklý scénář. Zpívalo se již podle clubovního zpěvníku. To bylo překvapení, kolik slok mají některé písničky.
A tak jsme zpívali dvacítku, padesátku, stovku, dvěstědesítku ......... až do pozdních nočních hodin.

Tak Hanko, všechno nejlepší.


(pro kroniku PeR)

Oslavenec:
HaM
Hance gratulovali, hráli a zpívali:
VaM, MiM, PeR, NaR, MaP, Irča

P.S.:
1. Prý zase máme přijít zahrát.
2. Vaškovi se nás zželelo a odvezl nás až domů. Cestou jsme zažili horkou chvilku. To když nás stavěla hlídka VB, totiž policie a Vašek musel dýchat. Dobře to dopadlo, ale i přes pochvalu: „V takovém dobrém stavu se už Sierka jen tak nevidí“, to byl velmi nepříjemný zážitek.