16. - 17. listopad

Chodec je účastník silničního provozu,
který vždy překáží - i když nespěcháte.

Murphyho zákony o cestování

1. den

Tak se nám opět přiblížila výroční schůze. Kandidáti pilují své předvolební projevy, naši dokumentaristé dokončují poslední stránky kroniky a já zase lítám po Praze a vymýšlím nějakou tu ptákovinu do ZCO. Jenže chyba lávky. Dalibor si usmyslel, že tentokrát nezvládne cestu do Prahy a my musíme přijet za ním. Měl však pro své počínání závažný důvod. Bolavá záda. V jednu chvíli to hrotilo i operací. Tak jsme jeli. Z cesty se stala taková malá zkouška cestovní odvahy.

Proč jezdit mnoha auty, když má Martin stěhovák. Slovo dalo slovo a my jsme se na jih Čech vypravili náklaďáčkem. Vyjeli jsme z Prahy směrem na Benešov, a pak na České Budějovice a Hosín. Pravda v kabině nás bylo poněkud více (Mirek, který řídil, vedle něj Natálka a já, na zadním sedadle Vašek, Hanka, Ája, Víťa, Péťa a Janička), to nám však na náladě neubralo. Horší to bylo s blikající kontrolkou dobíjení. Hned jsme rozvíjeli katastrofické scénáře. Jako že vozidlo přestane jet a my budeme shánět opravu nebo budeme muset v horším případě tlačit k opraváři. Nejlepší variantou bylo, že ostatní budou muset přijet za námi a schůze se tak bude konat na korbě vozidla. Sice jsme žertovali a smáli se, ale v koutku duše se usadil neklid, co když to skutečně přestane jet. A tak se blikající kontrolka stala nejsledovanější věcí během jízdy. Martinovi bylo hej. S Milčou jeli jinudy. Přes Písek a nějaké známé. Nakonec jsme šťastně dojeli. A ve dveřích nás vítaly rozesmáté tváře Terezy, Terezy a Andy a nápis

Bylo to slavnostní uvítání. Martin byl v tu chvíli ještě někde na cestách. Následovalo vybalování proviantu, karimatek a spacáků, vaření kávy, konzumace rozličných dobrot a čekání na Martina. K občerstvení se podával předvolební guláš a hýřilo se optimismem. Konečně tu byl i Martin a druhá kafová runda.

Večer se prohlížela kronika a fotoalba od roku 1995. Docela pěkná sbírka. Jedlo se, pilo se a hlavně hrálo se. Prostě byl báječný večer. Dalibor otevřel láhev skotské, která nám tak zachutnala, že jsme se v noci před spaním rozhodli podívat se na dno láhve, jestli není zkažená. Fakt nebyla.

Kupodivu jsme vydrželi do pozdních nočních nebo brzkých ranních hodin. Stručně řečeno hodně přes půlnoc. Padaly návrhy, že bychom mohli začít schůzovat, ale na to jsme byli moc unavení a navíc nás dnes čeká schůze v rybí restauraci.

2. den

Pomalu se probíráme. Já si opět stěžuji na bicí hodiny, které mě pravidelně informovaly kolik je hodin. Ne že bych o to stál. Pak se rozvalíme na terásce, pijeme kávu, procházíme se po zahradě a pomalu se chystáme na Hlubokou do restaurace. Konečně je čas odjezdu.

V Hluboké jsme měli trochu problémy, jedno špatné odbočení a hned se ta mrška cesta někam vytratila. Ale zvládli jsme to. Po zaparkování jsme šli na obhlídku města. Měli jsme trochu času nazbyt a pak rychle do restaurace na oběd a na schůzi.

Po zdárně zvládnuté schůzi jsme se opět odebrali na Hosín, abychom ještě poseděli, připili si na zdraví a hlavně na zpáteční cestu. Martin nás sice uklidňoval, že problikávající kontrolka neznamená nebezpečí a že je všechno v pořádku. Asi bylo, dojeli jsme.