12. října 2002
Kdo nemá peněz, je chudý;
kdo nemá přátel, je chudší;
ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.
kdo nemá přátel, je chudší;
ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.
F.M.Dostojevskij
V sobotu 12.10. tohoto roku jsme se opět po letech vypravili podél toku řeky Sázavy. Tentokrát po proudu řeky v bláhové naději, že to bude pohodlnější a snad i rychlejší. Vždyť to mělo být z kopce.
Cíl: soutok Sázavy a Vltavy. Zkrátka Davle.
Cíl: soutok Sázavy a Vltavy. Zkrátka Davle.
Posázavská podzimní procházka měla hned několik vrcholů, které stojí za zaznamenání:
Už fakt, že jsme se u sloupu našeho oblíbeného nádraží sešli v stanovenou hodinu (9.00), stojí za zaznamenání. Inu stárneme a asi jsme zmoudřeli. Nebo, že by to bylo jinak.
Nákup lístků na slevu. Samojediný Martin zaplatil (bez slevy) třetinovou cenu ostatních. Pak 5 dospělých, 4 děti a Bendy. Ještě, že máme Vaška a jeho přehled o vymoženostech ČD. Pokladní měla s naší objednávkou značné problémy. Nejprve pochopit a pak spočítat. Ale výpočetní technika dělá divy. Kdo nevěří a chce se přesvědčit, ať se někam sveze.
Návštěva restaurace v Kamenném Přívoze. Původně jsme mířili k Vodníkovi, ale tam měli po sezóně (možná po povodni). Proto jsme zamířili ke konkurenci. Boršč, bramboračka a pivko. To se nám to potom pěkně pochodovalo.
Zmizení a objevení Vaška. Stále byl s námi, pak najednou nebyl a zase byl. Zničehonic se objevil před námi. Inu kouzelník.
Posezení v Pikovicích. Marta (to je naše volejbalová kamarádka) nás vedla do osvědčená restaurace. Ale ouha. Byly zde zabijačkové hody a podle toho to taky tady vypadalo. Narváno. To by ale nebyla Marta, aby si nějak neporadila. Zavedli nás do boční místnosti, kde by se dalo ovzduší krájet. Zahuleno je slabé slovo. Ze zabíjačky už měli akorát prejt. Já s Vaškem vyzkoušel Pikovickou břitvu. Asi to mělo pálit. Pálilo to, až když jsme to vydatně pocákali tabaskem. Ale jinak jsme se najedli a napili dobře.
Škodolibě jsme se těšili na další díl nákupu lístků. Martinovi jsme vnutili slevu a šli objednávat. K našemu překvapení nás pokladní v Pikovicích odbavila v cukuletu a levně. Za chvíli jsme se v patráčku řítili směrem ku Praze.
Počasí nám přálo. Bylo sice zataženo, ale nepršelo. Což v letošním roce není až tak obvyklé. Ušli jsme nějakých 12 – 13 km. Pokochali se podzimní přírodou. Zjistili, že v zdejším povodí povodně moc neřádily. Najedli, popili, jen s tím zpěvem to je čím dál horší.
Už fakt, že jsme se u sloupu našeho oblíbeného nádraží sešli v stanovenou hodinu (9.00), stojí za zaznamenání. Inu stárneme a asi jsme zmoudřeli. Nebo, že by to bylo jinak.
Nákup lístků na slevu. Samojediný Martin zaplatil (bez slevy) třetinovou cenu ostatních. Pak 5 dospělých, 4 děti a Bendy. Ještě, že máme Vaška a jeho přehled o vymoženostech ČD. Pokladní měla s naší objednávkou značné problémy. Nejprve pochopit a pak spočítat. Ale výpočetní technika dělá divy. Kdo nevěří a chce se přesvědčit, ať se někam sveze.
Posezení v Pikovicích. Marta (to je naše volejbalová kamarádka) nás vedla do osvědčená restaurace. Ale ouha. Byly zde zabijačkové hody a podle toho to taky tady vypadalo. Narváno. To by ale nebyla Marta, aby si nějak neporadila. Zavedli nás do boční místnosti, kde by se dalo ovzduší krájet. Zahuleno je slabé slovo. Ze zabíjačky už měli akorát prejt. Já s Vaškem vyzkoušel Pikovickou břitvu. Asi to mělo pálit. Pálilo to, až když jsme to vydatně pocákali tabaskem. Ale jinak jsme se najedli a napili dobře.
Počasí nám přálo. Bylo sice zataženo, ale nepršelo. Což v letošním roce není až tak obvyklé. Ušli jsme nějakých 12 – 13 km. Pokochali se podzimní přírodou. Zjistili, že v zdejším povodí povodně moc neřádily. Najedli, popili, jen s tím zpěvem to je čím dál horší.
(pro kroniku PeR)
Podzimní krajinu podél Sázavy obdivovali:
HaM, VaM, MaP, PeR, NaR, Marta, AjM, ViM, MaPj,KrP, Bendy
Podzimní krajinu podél Sázavy obdivovali:
HaM, VaM, MaP, PeR, NaR, Marta, AjM, ViM, MaPj,KrP, Bendy