15. – 16. června 2002

“Tak vy jste cestoval?
To tedy vážně máte proč být smutný.
Asi jste prodal, co jste měl, abyste se mohl podívat, co mají jiní.
Mít zhlédnuto kdeco a nemít nic, to znamená oči bohaté a kapsu prázdnou.”

W. Shakespeare

Již několik let slibuji, že při našem putování v okolí Halounů vynecháme pohoří Brd a budeme se trápit na jiných kopcích a cestách. Trasu už mám vymyšlenou (Halouny - Svinaře - Liteň - Měňany - Plešivec - Vinařice - Šamor - Mramor - Skuhrov - Svinaře – Halouny – nebo v opačném pořadí) a část dokonce i projetou, ale stále se její realizace nedaří. I když tentokrát už mnoho nechybělo. Nakonec rozhodl Bendy. Ale pojďme od počátku.

Tak nejprve byly omluvenky. V jednu chvíli to vypadalo, že to snad ani akce nebude. Dalibor možná přijede s Andulkou, ale ještě neví, protože musí nakupovat na blížící se dovolenou. Několik dní napětí. Přijeli, ale večer musí zase odjet. Martin musel nutně do Nižboru, ale prý přijede až se vrátíme na večerní společenské sezení. Přijel a s celou rodinou (i s Archiem). Mirek má nějaké sportovní povinnosti, ale večer bude na Halounech jako na koni. Nebyl. Cestou nastydl. Nebo to byly děti? A šedý vlk? Ten opět zmizel do roztockých luhů a hájů. Takže byli jistí jen Natálkovic (ale bez holčiček) a Vaškovic (ti komplet i s Bendym).

Příjezd zvládli všichni v časovém limitu. Psi (Jessa a Bendy) si chvilku vyměňovali zdvořilosti a určovali si pravidla. My ostatní připravovali kola (hustili duše), pili kávu, domlouvali trasu a přemýšleli, co s Bendym. Zvítězí dlouhý špagát a jeho uvázání na zahradě nebo zvítězí krátký špagát a běh podél kola. Svobodné běhání po zahradě jsme zavrhli, to bychom se s Bendym taky již nemuseli setkat. Protože jsme nenašli dostatečně dlouhý a hlavně zubům odolný provaz zvítězila varianta s kolem. Vašek měl jen starost, aby naše rychlost nepřekročila 20km/hod. To nehrozilo. Když s Bendym, tak po cestách v lese, kde nejezdí auta (jedno jsme potkali a veliké, nákladní) a kde si moc neuběhá tlapičky po horkém asfaltu. Tím jsem prozradil, že bylo hezké počasí.

Konečně jsme vyrazili a již tradičně jsme museli překonat značné převýšení na hřebeny, pak jsme po pravé straně raketové základy ukrajovali kilometry ke Stožci (to je takový Brdský milník), zdolali závěrečné stoupání a na vrcholu si dali zasloužený odpočinek. Bendy cestou využíval každé zastávky k chlazení a doplňování tekutin v lesních tůňkách a potůčcích.

Ze Stožce jsme opět vpravo od raketové základy, ale v opačném směru vyrazili směrem na Skalku. Někteří z nás zatoužili po útulném hospodském prostředí, studeném pivu a po něčem dobrém k zakousnutí. Cestou na Stožec jsme jeli po krásných upravených a zpevněných cestách, cestou ze Stožce po kořenech, po kořenech a zase po kořenech, které občas vystřídalo bahno, výmoly, louže a ležící stromy. Vhodná cesta pro horská kola, ale že bychom byli nějak nadšení... Navíc se nám za zády začaly kupit mraky doprovázené hřměním, které nás nutily k většímu spěchu. Meteorologové hlásili, že odpoledne někde sprchne, ale že by zrovna v Brdech?

Nevydrželi jsme a cestu jsme si potupně zkrátili. Hezky zpátky na zahradu, kde nás čekalo grilování kuřátek (prsíčka), salámků, buřtíků, chleba a dalších pochutin. Natálka s Andulkou vyrazily napřed, rozdělat oheň a vítat unavené cyklisty. Pak ji následovala Hanka s Víťou a Ájou. Závěr peletonu tvořila pánská část klubu DaH, PeR, VaM a samozřejmě Bendy. To už i pršelo. Nicméně rozdělání a udržování ohně to nezabránilo.

Chvíli po nás přijel i Martin s Milenou, dětmi a Archiem a bez basy. Nicméně dvě kytary v rukách Dalibora a Vaška zpříjemnily čekání na grilované masíčko. I počasí se umoudřilo a poslalo déšť směrem na Prahu. Archie s Bendym si chlapsky vyříkávali, kdo že je na zahradě pánem, Jessa to blahosklonně pozorovala a nepletla se jim do toho. Kupodivu. Stále jsme čekali na Mirka. Jak se posléze ukázalo, marně. Tak jsme hodovali i za něj. Dalibor s Vaškem hráli a zpívali, my jsme se snažili jim to moc nekazit. Děti nás umluvily na oblíbené „léčo“, tak jsme i hráli. Tak to pokračovalo až do pozdních hodin, kdy nás postupně přemohl spánek. To už s námi však nebyl Dalibor, který byl na cestě do Budějovic (možná, že už i v).

V neděli ráno, spíše dopoledne, jsme rozdráždili ohniště, přihodili pár polínek a konečně došlo i na buřty. Jako delikatesa se opékal sýr. Některým jedincům však skončil místo v žaludku v ohništi. To snad byly jediné nepříjemnosti jinak velmi povedeného víkendu. Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu. Náš milý a jinak velmi pečlivý fotograf opět zapomněl foťák a velmi pokorně prosí o nějaké to foto. Nerad by měl nekompletní album.

Milí Čtveráci, jestlipak víte, jaká trasa vás čeká příští rok. Teda, pokud najdete odvahu a opět přijedete. A když ne příště tak přespříště nebo přespřespříště nebo ...

(pro kroniku PeR)
Brdskými hvozdy se proháněli a následně grilovali
VaM, HaM, AjM, ViM, DaH, AnH, NaR, PeR, MaP, MiP, KrP, MaPj, Bendy, Jessa, Archie