2. - 3. února 2002
Nejlepším manželem,
jakého žena může mít,
je archeolog;
čím starší,
tím je pro něj zajímavější.
jakého žena může mít,
je archeolog;
čím starší,
tím je pro něj zajímavější.
Christie
pátek: 1. února, cca 21.30 hod
Odnáším věci do auta a jedu na hlídané parkoviště (preventivní opatření proti zlodějům). Při zpáteční cestě si všimnu, jak na obloze nádherně září Orion. Ihned se přezkouším ze znalosti jiných souhvězdí a s uspokojením nacházím Velký vůz, Plejády (Kuřátka), Blížence, Býka. Při pohledu na zářící hvězdy mě napadají vznešené myšlenky o nekonečnosti vesmíru, černých dírách, supernovách a podobně. Jak se tak pomalu blížím k domovu, oči připíchnuté k obloze, bleskne mi hlavou myšlenka, co asi dělá Okokotán. Jestlipak se taky dívá na hvězdy. Okokotán! Zítra nás čeká další pátrání, které by mělo objasnit tajemství jeho existence. Tentokrát na jihu Čech v okolí Hosína a Kletě.
sobota: 2. února, cca 9.00 hod.
Je to neuvěřitelné, ale dokázali jsme se sejít včas. Nikdo si nic nezapomněl. Všechna auto byla opatřena platnými dálničními známkami a k úplné pohodě chyběl jen šálek kávy (ach, ti notorici). V pořadí Škoda Felicia (s osádkou: já, Natálka, Petra, Káťa a Jessa), Peugeot 205 (Martin, Milena, Marjánka a Kristýnka) a Ford Sierra (Vašek, Hanka, Ája, Víťa a Bendy) jsme vyrazili na Jih.
V Miličíně jsme zajeli na parkoviště. Způsobilo to sice narušení časového itineráře, který pro nás připravil Dalibor s Magdou, ale nikdo neprotestoval. Naopak. Dršťkovka s křupavými houskami nás pozitivně naladila. Přibližně v půl dvanácté jsme dorazili na Hosín. Kupodivu jsme cestou nezabloudili. Natálka, coby navigátor, se tentokrát osvědčila.
Po příjezdu nastal problém, co s Jessou. Pravděpodobně začala nebo se chystala hárat. Měli jsme obavy, co to provede s Alfem a místní psí komunitou. Bendy snad teprve tuší, k čemu je hárající fena. Zpočátku to vypadalo, že hárá Benda, teda Bendy. Takový měl o něj Alf zájem. Pak se přitočil k Jesse, ale ta vyceněnými zuby dala jasně najevo, že její čas ještě nepřišel nebo naopak již přešel. Trochu nás to uklidnilo, nicméně Jessa zůstala na vodítku a chudák Alf skončil v kotci. Po občerstvení následoval odjezd na Kleť. Pátráni po Okokotánovi vstupovalo do další fáze.
sobota: 2. února, cca 13.00 hod
Magda s Milenou a Kristýnkou prováděly výškový průzkum z lanovky. My ostatní jsme pátrali pěšmo. Z počátku to šlo. S přibývajícími metry a sněhem, který střídaly ledové plotny, to bylo horší a horší.
Ufunění a zpocení jsme vrchol Kletě nakonec dobyli. Trochu jsme se vzpamatovali z přestálé námahy, doplnili tekutiny a absolvovali výstupu na rozhlednu. Stálo to za tu námahu. Z rozhledny byl nádherný výhled do okolí. Dokonce byly vidět i Alpy. Dle Daliborových slov jsme měli neuvěřitelné štěstí. Takový pohled na vzdálené Alpy se prý vyskytne pouze párkrát do roka. A my u toho byli. Díky hledání orientačních bodů v krajině podle plastik na jsme se však zapomněli porozhlédnou po Okokotánovi. Zpáteční cestu jsme si zpestřili procházkou po vrstevnicích. Bylo to sice mnohonásobně delší, ale cesta mírnější a pohodlnější. Na parkovišti se ti šťastnější z nás občerstvili svařeným vínem (řidiči si mohli pouze přivonět).
Ufunění a zpocení jsme vrchol Kletě nakonec dobyli. Trochu jsme se vzpamatovali z přestálé námahy, doplnili tekutiny a absolvovali výstupu na rozhlednu. Stálo to za tu námahu. Z rozhledny byl nádherný výhled do okolí. Dokonce byly vidět i Alpy. Dle Daliborových slov jsme měli neuvěřitelné štěstí. Takový pohled na vzdálené Alpy se prý vyskytne pouze párkrát do roka. A my u toho byli. Díky hledání orientačních bodů v krajině podle plastik na jsme se však zapomněli porozhlédnou po Okokotánovi. Zpáteční cestu jsme si zpestřili procházkou po vrstevnicích. Bylo to sice mnohonásobně delší, ale cesta mírnější a pohodlnější. Na parkovišti se ti šťastnější z nás občerstvili svařeným vínem (řidiči si mohli pouze přivonět).
sobota: 2. února, cca 17.30 hod
Po návratu na Hosín mělo být na pořadu dne doplnění ztracené energie. Únava z cesty, gulášek s chlebem hojně zapíjený pivem však udělaly své. Pomalu jsme začínali vadnout. Natálka, která byla po noční, další dění „sledovala“ vleže. Trochu nás probralo promítání z posledních clubových akcí, které natočil náš nový kameraman – Martin. Některé záběry z Čtveráckého víceboje byly vskutku originální. Pak se popíjelo, ale i zpívalo (Dalibor s Vaškem) a postupně usínalo.
neděle 3. února 2002 cca 8.00 hodin
Hosínská ubytovna U Daliborů se pomalu probouzí. Z kuchyně voní čaj, káva a buchty. Ze zahrady nás pozoroval Bendy. To byly vyčítavé oči. Každý měl z minulé noci nějaký zážitek. Já nezapomenu na bicí hodiny, které mě každých 15 minut informovaly o aktuálním času. Po snídani se upřesnil další plán. Návštěva ZOO byla zamítnuta. Naši psíci by byli vyloučeni z poznávání jiných živočišných forem. To se nám nezdálo moc spravedlivé. Návštěva výstavy orchidejí měla obdobný zádrhel. Zvítězily stolní hry a já dal přednost procházce po okolí a nakukování do zahrad.
Čas návratu se blížil. Stihli jsme ještě oběd, domluvit si nejbližší akce a pak jsme se vydali na cestu domů.
(pro kroniku PeR)
Na bouwlingu a šipkách si huntovali tělo
HaM, VaM, MiM, PeR, NaR
Na bouwlingu a šipkách si huntovali tělo
HaM, VaM, MiM, PeR, NaR