Tak si na nás v Benešově opět vzpomněli a pozvali nás na tradiční toulání se po cestách Podblanicka a Dolního Posázaví. Ještě si k tomu vybrali takové datum - třináctého! Dlouho jsme však neváhali a vyslali alespoň clubovní zástupce. Hanku, Vaška, Áju, Víťu a mě. Už z počtu účastníků je vidět, že se bohužel nejednalo o clubovní akci. Ještě rozehřátí z Jeseníků jsme si samozřejmě vybrali cyklotrasu, na zkoušku 46 km.
     V sobotu ráno, za zamračeného skoro podzimního počasí, jsme se sešli u benzínové pumpy na Chodově a vyrazili směrem na Benešov. I zde počasí nestálo za nic. Zatímco jsme s Vaškem sundavali kola a připravovali je na dlouhou štreku, Hanka s dětmi nás šla přihlásit. Dostali jsme takovou krásnou barevnou mapku a popis trasy (viz příloha). Kola jsou připravena, baťohy nacpaný proviantem, víme kam máme jet a hlavně kam dojet. Vyrážíme. Zvolili jsme si variantu B. Zdála se nám jednodušší. Možná byla. Ale ne pro nás. Tradičně jsme se stačili ještě v Benešově ztratit. Chvíli jsme sice tápali, ale pak se opět projevil náš vycepovaný smysl pro orientaci a ztracenou cestu jsme našli. Cestou nám pořadatelé připravili několik horkých chvilek, když se z jedné cesty staly tři a my nevěděli kam dál. Ale byli jsme jak tažní ptáci. Cílevědomě jsme mířili k cíli.
     V Poříčí nad Sázavou byla kontrola. V hospodě. Taková pošetilost. Tak jsme se občerstvili. A s námi řada souputníků a pár pochybných existencí. Např. jeden podivuhodný turista ve vykasaných trenkách, nátělníku a s videokamerou u oka. Filmoval všechno. Personál, hosty, jídelní lístek a vedl u toho takové "moudré řeči". Inu, blázen. Ale všechny pobavil. Občerstveni jsme opět naskočili na kola. Trochu nás zaskočily ztěžklé nohy. Že by důsledek piva?
     Z Poříčí jsme šlapali do Nespek a odtud podél Sázavy do Týnce. To byl moc hezký úsek. Bez kopců. Netrvalo dlouho a míjeli jsme Kožlí. Pamatujete na Bendyho a jeho loveckou vášeň? Věnovali jsme mu tichou vzpomínku. Jakpak se má asi doma? Za Kožlím poprvé zapršelo. Byl to takový test, co vydržíme. Přečkali jsme to ukryti pod korunami stromů. A pak znovu na cestě, po silnici a do kopce. Cíl už byl na dohled. U Konopiště jsme si zvolili vlastní variantu pokračování. Že bychom opět zabloudili? Nezabloudili! Ukázalo se, že všechny cesty vedou do Benešova. Dojeli jsme si ke škole, odevzdali průvodní listy, dostali za ně pamětní listy a sušenky a odznáček. Venku se zatím rojili čerti. Pěkně se nám tam rozpršelo. K našemu zklamání neměli ještě hotovou polévku, na kterou jsme se tak těšili. Chvíli jsme ještě okouněli, ale pak jsme se rozhodli, že všude dobře, doma nejlíp a vydali se na zpáteční cestu.
     Ještě, že nás naštěstí ten liják zastihl v cíli. Na kolech by to nebylo moc příjemné. Škoda, že s námi nejeli i ostatní Čtveráci.
    

ŠKODA, ŽE JSME NEMĚLI DRESY!!! KDEPAK ASI JSOU!!!
Petr