26. února 2005

Výletníky od ostatních turistů poznáte především podle toho,

že z navštívené pamětihodnosti neodnášejí kameny,

nýbrž upomínkové předměty … a Natálka turistické známky.

                                             (upravený Reminderůn zákon)

 

 

     

Původně se mělo jít do zoologické zahrady. Pak ale rada starších (zákonitě ne moudřejších) rozhodla, že jít v únoru do ZOO je pěkná blbost, že to raději necháme na teplejší období. Proto vyvstal problém náhradní akce. Dilema za ně vyřešila Hanka, která někde vyštrachala pražský pochod z Čimic okolo blázince v Bohnicích a koncem ve Fata Morganě.

 

stínu  poněkud  nižší   teplotou.  Nám  to  nás vždy včas zahřála.	V sobotu kolem deváté jsme se sešli na sídlišti v Čimicích,  výchozím to bodě trasy, nebo-li na startu. Po zaplacení startovného a povinné instruktáži, došlo na nezbytnou fotodokumentaci a připíjení na zdar akce, o který se, myslím,  měla  postarat  hruškovice.  Počasí  nám  kupodivu
	přálo. I když v tuto dobu bylo v Praze nezvykle mrazivo a zasněženo. Nám však na cestu svítilo sluníčko. Zima se tak přihlašovala jen na pláních nepříjemným větrem a ve však  nevadilo.  Lahvička

 

Dramatičtější okamžiky nastaly při sestupu do Bohnického údolí. Po zasněžené a úzké cestě směrem dolů to byl výkon hodný kamzíků.  Ale to nic nebylo. To když jsme si mysleli, že už to máme v suchu,

přišel poslední sestup k Vltavě. On to vlastně nebyl ani  sestup. Byl to spíše sjezd. Docela jsem obdivoval o dost starší a dost nemobilní spolujdoucí turisty. Po takovém terénu se spouštět o  holích dolů, to teda byl výkon. Klobouk dolů. Ale to pořád nic nebylo. To pravé nebezpečí na nás číhalo v úplně jiné podobě. A to od „úchylných“ rallye jezdců, kteří se po uzounké silničce řítili s pekelným rámusem do blízké obce. Rozehnali nás jako hejno vrabců.     Poslední část cesty jsme se plahočili rozbředlým sněhem podél Vltavy do Tróje. Naštěstí jsme neminuli kontrolní bod, a tak jsme si  mohli  dovolit  zbytek  cesty  absolvovat  podle Hančina itineráře.  Dost  jsme  tím   zmátli  některé  souputníky.  Zatímco

 

ostatní k cíli přicházeli z hůry, my jsme se přiřítili od ZOO. Vašek s Ájou pokračovali v pochodu zpět na start pro auto a pak do hospody. My jsme se vnořili do skleníku Fata Morgana. Nevím jak na ostatní, ale na mě největší dojem udělala dvě obrovitá akvária se spoustou malých, středních a velkých ryb (ty byly dvě). Bylo se pořád na co dívat.

 

Nezapomněli jsme fotit, ale bohužel jsme na skutečnost, že na osušení foťáků, tam jsou namontovány fukary, byli upozorněni příliš pozdě. Tak to na fotkách vypadá jako …. jako v džungli. Upřímně řečeno, ve skleníku se mi líbilo, muselo to stát spoustu práce (a hlavně peněz), ale další návštěvu při vstupném 90,- Kč bych si rozmyslel.

 

ve skleníku

 

Po odchodu ze skleníku jsme spěchali za Vaškem a Ájou, kteří nás čekali ve vysokoškolské hospůdce Magnificent. Ale to už je jiný příběh.

 

 

 

 

(PeR)

 

Pochodu se zúčastnili, cestou trpěli, Fata Morganu obdivovali a v restaurantu Magnificent úspěch akce zapíjeli:

HaM, VaM, AjMj + Bendy (poslední tři se neúčastnili prohlídky skleníku) + sestra HaM - Klárka (úspěch akce s námi nezapíjela), NaR, PeR + sestra NaR - Marienka